Zrození světce: Jak vznikl kult svatého Václava?

Václavův osud byl od počátku spjat s christianizací Čech. Šíření křesťanství tvořilo základní koncepci jeho vlády, a proto se také služebníci církve stali jedním z terčů Boleslavových čistek po odstranění Václava. Boleslav nechal z Čech vykázat všechny Václavovy kněží, z nichž převážná většina přišla z Bavorska. Tento akt však neznamenal odtržení se od řezenské církevní diecéze, šlo spíš o pokus umenšit sílu těch, kteří představovali významnou opozici v zemi. Přece jenom vybít kněží, stejně jako věrné družiníky, by nebylo zrovna moudré. Někteří služebníci boží v Čechách jistě zůstali, někdo se totiž musel starat o křty, bohoslužby či pohřby. Právě z tohoto okruhu patrně vzešly první podněty k povznesení Václava mezi světce, přenesení jeho ostatků a také sepsání první legendy. 

Smír s biskupem 

Tělo knížete Václava nejprve pohřbili v boleslavském kostele, nebylo to však definitivní místo jeho odpočinku. Ačkoliv si kníže Boleslav proti sobě popudil řezenského biskupa Michala (biskupem 942–972), čas podobně jako ve vztazích s králem Otou I. ukázal, že pro Čechy i Boleslava samotného bude lepší se s biskupem usmířit a opět navázat s Řeznem vzájemnou spolupráci. Kosmas ve své kronice z počátku 12. století vypráví: „Kníže Boleslav vypravil k biskupu Michalovi, jenž byl tehdy představeným kostela řezenského, posly s velikými dary a ještě většími sliby a přípověďmi a prosil ho, aby ráčil posvětiti kostel pražský; ale jen stěží dosáhl od něho, aby splnil jeho žádost.“ 

O čem to Kosmas mluví? Boleslav si uvědomil důležitost spolupráce s biskupem, proto se zavázal napravit události minulých let. Velmi pravděpodobně se jednalo o návrat vyhnaných kněží a uctění památky zavražděného Václava, možná i v podobě jakéhosi pokání. V době, kdy měl biskup Michal navštívit Prahu, sílil tlak na uctění knížete, jenž byl považován za mučedníka a možná již i světce. S tím také souviselo ono posvěcení pražského kostela, tedy dosud nedokončené Václavovy rotundy sv. Víta na Pražském hradě. Za daných okolností biskup s návštěvou Prahy souhlasil. Jeho přítomnost v sídle českých knížat, s důrazem na Václavovu památku, měla obrovský význam pro zemi i samotný rodící se svatováclavský kult. K návštěvě biskupa došlo pravděpodobně před tažením Oty I. roku 950 do Čech, reálná se jeví doba kolem roku 945.

Přenesení Václavových ostatků 

Přenesení ostatků uctívaného mučedníka představovalo základní předpoklad a de facto bránu k prohlášení za svatého. Ačkoliv snaha o přenesení Václavových ostatků patrně vzešla od knížete Boleslava, jenž chtěl tímto krokem posílit šanci na vytvoření vlastního biskupství, byla to obvykle duchovní autorita, biskup nebo papež, která k translaci dávala souhlas. V případě Václava jsme sice opět bez přímých dokladů, je však jasné, že nešlo jen o svatořečení, ale též o určitou formu rehabilitace, což mělo význam pro značnou část Čechů, kteří vnímali jeho smrt v kontextu mocenského boje. A tak pod tlakem okolností i z praktických důvodů Boleslav přikázal Václavovy ostatky přenést do nově vysvěcené rotundy sv. Víta v Praze. 

Zda se nad bratrovým tělem kníže opravdu kál, jak vypráví italský mnich Vavřinec, nevíme. Kristián o převozu Václavových ostatků vypráví: „I poslal lidi a nařídil jim, aby přenesli svaté tělo za noci, s tou podmínkou, že nebudou-li svaté údy před svítáním dopraveny tam, kde mají být pohřbeny, všichni ti, kterým to bylo uloženo, budou zcela jistě mečem utraceni.“ 

TIP: Poslední boj knížete Václava: Otazníky kolem skonu legendárního Přemyslovce

Legendistovo vyprávění může být odrazem skutečného Boleslavova nařízení. Kníže mohl mít reálné obavy ze spontánních reakcí lidí při převozu Václavových ostatků, vždyť vzpomínka na vraždu i následné masakry byla mezi Čechy zřejmě stále živá. Zda tedy tento noční převoz představoval oficiální akt, schválený řezenským biskupem Michalem, nelze s jistotou říci. K translaci velmi pravděpodobně došlo mezi lety 945 až 950, kdy již byla vysvěcena rotunda sv. Víta, patrně jeden z předpokladů přenesení mučedníkova těla. Od té doby se začal naplno utvářet mýtus o svatém Václavovi, který sám Boleslav podporoval. Jeho prvotní snaha zahladit všechny stopy po Václavově působení v zemi se nakonec obrátila v Boleslavovo zištné nadšení pro podporu bratrova kultu. Vedle pověsti bratrovraha, s níž si zřejmě až tak těžkou hlavu nedělal, mu totiž kult svatého knížete přinášel nemalé výhody.