Život v Zakázaném městě: Na dvoře čínských císařů pracovaly desetitisíce eunuchů
V průběhu 500 let řídilo říši středu ze Zakázaného města 24 císařů dynastií Ming a Čching. Život těchto mocných panovníků se řídil přísnými pravidly a v důležitou roli v něm hráli eunuši a konkubíny.
Vybudováním fantastického sídla si císaři vytvořili zlatou klec. Už tak svázaný a striktní program jejich životů získal za dynastie Ming ještě formálnější podobu. Vladař, sídlící v paláci absolutní harmonie, se nemohl chovat podle vlastních představ, ale svým konáním musel soulad s touto harmonií neustále naplňovat. Představoval tak sice největší a nejdůležitější, ale nadále pouze kolečko v ohromné státní mašinerii, zrozené a udržované podle konfuciánských principů uměřenosti a stálosti. Celý dvůr s rozsáhlou a propracovanou hierarchií existoval ke službě císaři, ale císař, samotná špička pyramidy, byl pouhým služebníkem nebes – a dvořané si dali záležet, aby žil podle jejich přání.
Velmoc eunuchů
Panovník, který se rozhodl jednat podle svého, riskoval rebelii. Přestože se absolutní poslušnost vůči vladaři vyžadovala od každého člena společnosti, vzpoura proti „mravně zpustlému“ císaři neznamenala podle tradice zločin a příliš nezávislý vládce se nemohl spoléhat na oddanost státní správy. Vedle vysokých zástupců země se tak císaři rádi opírali o kastu eunuchů – mužů, jimž nechali rodiče v mládí odstranit penis i varlata s vírou, že budou moct vstoupit do císařských služeb a zajistit si bezproblémový život.
Ačkoliv měli eunuši velmi nízké společenské postavení, pohybovali se v blízkosti vládce: Koupali ho, oblékali a starali se o jeho zábavu. Měli tedy potenciální vliv i na jeho názory. Často se proto stávali císařovými neoficiálními vyslanci a zároveň na dvoře vytvářeli paralelní mocenskou síť. Na vrcholu dynastie Ming jich u dvora pracovalo na sedmdesát tisíc, ačkoliv do osobního kontaktu s vladařem přišly jen desítky z nich. Mezi eunuchy a úředníky to vyvolávalo nemalé napětí a intrikaření, které mnohdy končilo nevysvětlitelnými pády ze schodů, otravou jídlem, nebo přímo neskrývanou vraždou.
Přesně podle hodinek
Císařův život měl jasné mantinely a na zahálku nebyl čas. Vládce musel vstávat ve čtyři hodiny, upravit se a přivítat čekající dvořany, kteří si přišli pro posvěcení úkolů naplánovaných na daný den. Po audienci dostal ještě hodinku na spánek, načež ho čekala skromná snídaně a další kolo slyšení, tentokrát s ministry. Po celostátních záležitostech se řešily stížnosti guvernérů provincií a lokální rozepře. Teprve poté se mohl císař těšit na zdravý a opět překvapivě skromný oběd, v němž hrála hlavní roli polévka, salát a vařené maso.
Následovaly dvě hodiny vyhrazené odpočinku, přičemž si mohl nejmocnější muž Asie vybrat mezi sledováním divadla, psaním básní a kaligrafií. Žádnou jinou zábavu tradice nepovolovala. Mezi třetí a sedmou vladaře opět čekalo „papírování“ a další administrativní úkoly. Teprve po osmé hodině, po lehké večeři, měl od povinností volno, mohl se stáhnout do soukromých komnat a případně se potěšit se ženami.
TIP: Co skrývá Zakázané město: Poznejte zapovězené sídlo synů nebes
Ani na tomto poli ovšem zvyklosti neponechávaly nic náhodě a císařův sexuální život se ve veřejném zájmu přísně usměrňoval. Výkony v posteli úředníci pečlivě zaznamenávali a kromě císařovny a oficiálních manželek se v loži panovníka střídaly konkubíny podle předem daného rozpisu. A nešlo o ledajaké ženy: Často se vybíraly z tisíců mladých dívek, na jejichž souhlas se samozřejmě nikdo neptal. O přijetí mezi dámskou elitu rozhodovala nejen krása, nýbrž také inteligence, osobnost a ladnost pohybů. Pokud úředníci dívku zvolili, vstoupila do harému s přesně určenou kvalifikací a hodností v hierarchii.
