Život na Marsu? Ideálním místem jsou podle vědců ledové tůně

Podle většiny vědců kdysi na Marsu existoval život, alespoň ve své mikrobiální podobě. Přestože se do jeho hledání zapojila řada sond, jednoznačný důkaz života na rudé planetě se nalézt nepodařilo. Všechna dosavadní zjištění jeho existenci naznačují s větší či menší mírou pravděpodobnosti. Podle nové studie vědců z JPL by mikrobiální život mohl prosperovat v kapsách pod ledem. Naznačují to experimenty, počítačové simulace i zkušenosti ze Země.

„Pokud se dnes snažíme najít život kdekoli ve vesmíru, marsovské ledové expozice jsou pravděpodobně jedním z nejdostupnějších míst, kde bychom měli hledat,“ tvrdí hlavní autor nové studie Aditya Khuller z Laboratoře tryskového pohonu NASA (JPL).

Život v ledovém skleníku

Podle Khullera je pravděpodobné, že se pod marsovským ledem vyskytují kapsy roztáté vody. Míra slunečního záření, pronikajícího přes svrchní ledovou vrstvu, by podle vědců měla být dostačující pro mikrobiální život a fotosyntézu. Potvrzují to počítačové simulace i experimenty. V ledových bazénech na Zemi, ve kterých vědci modelovali marsovské podmínky, dokázaly prosperovat nejrůznější mikroorganismy – řasy, houby a sinice.

Na povrchu Marsu se nachází dva druhy ledu – vodní led a led tvořený zmrzlým oxidem uhličitým. Vědci se zaměřili na vodní led, který podle dosavadních zjištění vznikl během marsovských dob ledových. Marsovský led (stejně jako ten pozemský) obsahuje částice prachu. Ty jednak pohlcují část slunečního záření a mění odrazivost ledu. Zahřáté prachové částce postupně rozpouštějí led pod sebou a propadají se do spodních vrstev. V okamžiku, kdy dojde k vyrovnání příjmu a výdeje akumulovaného tepla, vytváří tyto prachové částice mělké tůně roztátého ledu a ledový příkrov poté funguje podobně jako skleník.

Právě tyto kapsy vědci považují za potenciální zdroj marsovského mikrobiálního života. Svrchní ledová vrstva by podle počítačových simulací měla být schopná nejen bránit odpařování roztáté vody ale i chránit případné mikroorganismy před škodlivým vlivem slunečního záření. Podobné „kapsy života“ by podle vědců mohly být životaschopné až do hloubky tří metrů pod ledem.