Zimní půvab jeskyně Pekárna: Vernisáž pomíjivé krásy

Některá místa, která jsou měřeno intenzitou návštěv spíše na okraji zájmu, získávají v zimě netušený půvab, jenž zcela mění jejich spíše nenápadný půvab. Takovým místem bezesporu je jeskyně Pekárna




„Prchaje ze zmateného víření světa, zatoužil po odlehlosti pustiny a vyzbrojen jsa nebeskými zbraněmi usadil se pod klenbou jedné opuštěné jeskyně…“
Středověká legenda Život svatého Prokopa

Jeskyně Pekárna v Moravském krasu je proslulou lokalitou světového významu. Bádaly tady vědecké týmy pod vedením archeologů s mezinárodní prestiží a jména jako Martin Kříž, Jindřich Wankel a Karel Absolon dodnes respektuje celý archeologický vědecký svět. Práce těchto nadšenců vnesla světýlko do temných slují magického Moravského krasu a pomohla proslavit tento skvost české přírody. Jeskyně je známá především nálezy rytin zvířecích hlav i celých postav na zvířecích kostech a rytinami šamanských symbolů a magických znaků na břidličných oblázcích. Nejslavnějším objevem je bezesporu rytina souboje tří bizonů na koňském žebru, která zde byla nalezena při pečlivém archeologickém výzkumu v roce 1927. Atmosféra pravěkého dědictví ale rozhodně není jedinou zajímavostí, kterou může toto místo návštěvníkům nabídnout.

Útočiště v temných časech

První doklady o lidské činnosti, které byly v Pekárně nalezeny, svědčí o přítomnosti neandertálců už před 50 000 lety. Evropský význam si však Pekárna vydobyla v době osídlení lovci sobů a divokých koní na konci starší doby kamenné, tedy v době paleolitických lovců (magdalénien). Vědci na základě svých nálezů vynesli verdikt, že lidé v Pekárně pobývali v průběhu celého jednoho tisíciletí – cca 13 000–12 000 př. n. l.
Není bez zajímavosti, že Pekárna poskytla na konci druhé světové války úkryt i stovkám lidí z blízkých i vzdálenějších obcí. Schovávali se tu před postupující válečnou frontou, ale klidu a bezpečí si příliš neužili. Ironií osudu se fronta přehnala právě kolem jejich jeskynního útočiště.

Zimní rozjímání

Pekárnu najdete v levém prudkém a skalnatém svahu meandrujícího potoka Říčky. Široký tunelový prostor (s největší pravděpodobností výtokový) s impozantním, dvacet metrů širokým a pět metrům vysokých vchodem, dělá tvarem svému jménu čest.
Jeskyně se nachází v dosahu turistických značených cest a tak se na jaře a v létě občas stává cílem výletníků. V zimě si však většinou užívá zasloužené poustevnické samoty, vlídně poskytuje úkryt a zimoviště vzácným netopýrům a „vzpomíná“ na své slavné, prastaré časy. Ale nespí… Právě v zimě tvoří svá nádherná tajemství…

Galerie přírodního rozmaru

Mráz, vlhko a voda dokážou stvořit pohádkové artefakty, které můžete objevit nejen na horských bystřinách a zamrzlých vodopádech, ale i v podzemních prostorách. Speleologové o tom ví své, ale nezasvěcení při náhodném setkání s ledovou nádherou zpravidla oněmí údivem. Většinou od prosince do března pracuje příroda ledovým dechem na velkolepých kulisách, které by jistě nadchly geniálního pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Kdo ví, možná něco podobného viděl ve svých snech, když si představoval zámek pro Ledovou královnu.

TIP: Milford Sound, Nový Zéland: Fjord zelených lavin

Pokud poutníka neodradí strmý, často kluzký a zasněžený skalnatý svah, kterým musí vystoupat vzhůru, Pekárna mu štědře odhalí skryté zimní tajemství a nabídne mu pod svou vápencovou klenbou nezapomenutelný zážitek. „Nepřipravený“ návštěvník si bude dozajista připadat, jako by nedopatřením vnikl do bláznivé svatyně surrealisty Salvatora Dalího nebo náhodně objevil nejtajnější skicář sochaře Alberta Giacomettiho. V přítmí jeskyně stane zaskočený poutník na prahu bizarního jeviště, který příroda mimoděk, z kratochvíle či rozmaru, stvořila z mrazu a kapiček vody pro svou vlastní potěchu…

Nejtišší hudba

Průsvitné madony nehybně setrvávají ve svém rozjímání, hříšné Venuše vystupují z rozevřených mušlí, ledoví poutníci putují prostorem a časem vstříc neznámým cílům. Pastýři svírají třpytivé berly mezi stády svých oveček, zástupy kajícníků, elfů, skřetů a nejroztodivnějších postav a postaviček zde před našima očima ožívají a žijí svými vlastními životy.
Od kamenného stropu jeskyně splývají jako bohaté nařasené drapérie bizarní tvary rampouchů, zachycených jen na tenoučkých ledových nitkách. Jejich mohutná chladná těla vzbuzují v našinci pochyby o zemské přitažlivosti. Ledovému představení chybí snad jen hudba, a tak tajemné posvátné ticho umocňuje jen občasný zvonivý zvuk padající kapky vody…

 

  • Zdroj textu

    Příroda 2009/12

  • Zdroj fotografií

    Filip Chludil


Další články v sekci