Zhýralý Markýz de Sade: Sadista nebo bojovník proti předsudkům?

Píše se rok 1740. Z paláce Condé se ozývá usedavý pláč. Patří právě narozenému chlapci, který bude brzy pokřtěn Donatien Alphonse François. Aniž by o tom věděl, přišel na svět do zámožné aristokratické rodiny. Rodiče jsou ale nuceni svého synáčka již v útlém věku odvézt z Paříže, neumí se totiž chovat. Nejdříve cestuje za babičkou na jih do Avignonu, a hned potom ke strýci abbému de Sade na zámek Saumane. Když je mu deset let, nastupuje na jezuitskou školu. Drsné metody vychovatelů v chlapci postupem času probouzejí nechuť ke katolické víře. A ta se posléze stupňuje v radikální ateismus.

V 15 letech získává de Sade hodnost druhého poručíka Královské pěší gardy. A o pouhé dva roky později táhne do sedmileté války. Chlapec každým dnem dospívající v muže sbírá své první sexuální zkušenosti v náručích laciných markytánek a potulných prostitutek. Ačkoliv o to moc nestojí, dík šlechtickému původu získává stále vyšší hodnost, až je jmenován kapitánem. V tu dobu se už ale povětšinou věnuje svému nejoblíbenějšímu soukromému studiu: rozličným sexuálním praktikám. Armáda ani služba vlasti ho nezajímají.

Z manželství do náručí prostitutek 

Dopadl by život mladého šlechtice jinak, kdyby do manželství vstupoval dobrovolně a zamilován? To se už nikdy nedozvíme. Jisté je jen to, že se ženit musí, a to na příkaz otce. Rodině totiž docházejí finance. Markýz je okouzlen krásnou Luisou. Je mladá a tak temperamentní. Ovšem volba jeho otce padá na její starší sestru, podle všeho bigotní křesťanku Reneé-Pélagii de Montreuil. Svatba je naplánována na květen, v říjnu už má mladý Markýz de Sade na kontě svůj první velký skandál...

Stále neukojený a věčným chtíčem ovládaný Sade si najímá prostitutku Jeanne Testard, která později do policejního protokolu vyděšeně uvádí, že ji klient proti její vůli zbičoval. Sade je uvězněn, ale velmi záhy i propuštěn. Zaručuje se za něj sám král Ludvík XV. a celá aférka je smetena pod stůl. Ve výsledku na ni totiž není nic extra pikantního. Nejrůznější orgie přece patří k oblíbené kratochvíli francouzské smetánky!     

První skutečně vážné opletačky se soudy má Markýz de Sade až roku 1768. O Velikonoční neděli prchá šestatřicetiletá k smrti vyděšená pradlena Róza Keller z domu nedaleko Paříže. Aby unikla dalšímu fyzickému týrání, spouští se na roztrhaném a následně svázaném prostěradle z okna v prvním patře. Co se tam dělo? Prý přikývla na nabídku Markýze de Sade, protože si chtěla  jako  nezaměstnaná přivydělat. Pak se ale začaly dít věci.

Sexem posedlý aristokrat měl ženštinu přivázal k posteli, bičovat ji a do krvavých ran pak vlévat horký vosk – alespoň tak zní výpověď poškozené. Soudní lékař následně potvrzuje stopy po bičování na hýždích a stehnech. Než však může začít přelíčení, Róza svou žalobu stahuje. Je totiž Markýzovou rodinou uplacena. I tak ale na zvrhlíka čeká vězení v délce 5 měsíců.

Mezi vězením a životem 

O čtyři roky později, v roce 1772 přichází další skandál. Markýz se společně se svým sluhou vypravuje do Marseille, kde si najímají několik žen svolných k těm nejpodivnějším hrátkám. Kromě bičíků však přibírají i přírodní jed kantharidin působící v malém množství jako afrodiziakum, dnes jej známe coby španělské mušky. Dvě z žen vinou neúměrného dávkování kolabují a jsou v ohrožení života převezeny do nemocnice. Markýz de Sade je i se sluhou v nepřítomnosti odsouzen za úmyslné travičství a sodomii, což byl starší termín pro orální a anální sex. Oběma hrozí trest smrti. Štěstí je ale na jejich straně, unikají do Itálie a poprava je vykonána na vycpaných figurínách, aby se neřeklo.

V italském azylu se rozmrzelému šlechtici nelíbí, stesk po Francii ho žene zpátky do rodné země – avšak jeho tchyně mu jde po krku! Nehodlá už déle snášet špinění rodinného jména a ponižování své drahé dcery. Proto prohlašuje zetě za blázna velmi nebezpečného svému okolí. Markýz de Sade je zatčen – hrozí mu doživotní věznění.

Opakovaně se mu ale daří prchnout. Soudci ho zbavují trestu smrti, de Sade platí pokuty, je mu zakázáno pobývat v Marseille, znovu utíká a opět je zatčen. Vězení Vincennes se mu nakonec stane domovem na šest let. Poté je na dalších pět roků přestěhován do Bastily. Tady někdy okolo roku 1785 začíná psát své stěžejní dílo 120 dnů Sodomy, ve kterém popisuje čtyřměsíční násilné orgie spojené s méně i více představitelnými sexuálními praktikami prováděnými na obou pohlavích.

V době předrevolučních nepokojů pak vykřikuje z okna své cely na kolemjdoucí buřičská hesla. Vyzývá lid k útoku na pevnost. Proto je raději „uklizen“ do psychiatrické léčebny v Charentonu. Přesun se uskutečňuje pouhých dvanáct dní před pádem slavného vězení, který znamená začátek Velké francouzské revoluce.

Konec jednoho zvrhlíka

Píše se rok 1790 a ve Francii nastávají nové poměry. Markýze de Sade propouštějí z blázince. Je chudý jak kostelní myš, rozvádí se s ním jeho drahá choť a  jemu nezbývá, než se zkusit živit jako dramatik. Nedosahuje ale valného úspěchu. Proto přijímá místo tajemníka jedné z pařížských sekcí - Section des Piques, a počátkem roku 1793 se stává soudcem revolučního soudu. Vše už vypadá tak spořádaně...

To by ale nesměl být de Sade - 27. července 1794 znovu odsouzen k trestu smrti – prý za to, že hledal uplatnění v Královské gardě. A zase mu štěstěna přeje! Ten den, kdy má dojít k popravě, propuká povstání proti Robespierrovi, a chlípný šlechtic tak o vlásek uniká smrti.

TIP: Sto tisíc let sexu: Jak se měnil přístup společnosti k lidské sexualitě

Poté, co se k moci dostává ambiciózní Napoleon Bonaparte se de Sadeho situace zlepšuje. Ne na dlouho… Opět ho zatýkají, tentokrát za vydání skandálních knih Justina čili Prokletí ctnosti a Julietta aneb Zdar neřesti. Během soudního procesu je na intervenci rodiny rozhodnuto, že Markýz stráví zbytek života v ústavu pro choromyslné v Charentonu. 

Není mu to proti srsti, v klidu tam pracuje na své pozůstalosti a píše. A ač je už postarším obézním mužem, užívá si milostného poměru s třináctiletou Madlenkou, dcerou jednoho ze zaměstnanců. Jejich vztah měl trvat celé čtyři roky a ukončila jej až Markýzova smrt. Ta přichází na sklonku roku 1814. De Sade umírá ve věku 74 let, po téměř třiceti letech ve vězení.