Ženy bránící Izrael: Příslušnice něžného pohlaví v armádě židovského státu (3)

Na základě zákona z roku 2000 mohou izraelské ženy sloužit v armádě v jakékoli specializaci, pokud pro ni mají kvalifikaci. Vzrostl tak například i počet žen u letectva – roku 2001 se první izraelskou stíhací pilotkou stala Roni Zuckermannová a po ní se do bojových akcí dostávaly další ženy, ať už šlo o pilotky nebo navigátorky. V posledních letech se ženy prosazují také jako operátorky bezpilotních letounů.

Jak se vyvázat ze služby 

Povinná služba žen v IOS v současnosti trvá 24 měsíců, u bojových jednotek je delší (základní služba mužů byla původně tříletá, v roce 2015 došlo k jejímu zkrácení na 32 měsíců a zvažuje se další krácení). Vojenskou službu lze odmítnout z náboženských důvodů, výjimku mají dále ženy vdané, těhotné či matky. Žen, které přišly do Izraele ve věku 17 a více let, se branná povinnost zpravidla netýká, ale mohou narukovat dobrovolně.

Ženy rukují do armády ve věku 18 let stejně jako muži. V armádě nyní slouží 65 % Izraelek z těch, co mají rukovat, 25 % tuto službu odmítá z náboženských důvodů, zbývajících 10 % žen z ostatních výše uvedených důvodů. V roce 1978 byl přijat zákon umožňující ženám vyvázat se ze služby v armádě po vyplnění prohlášení, v němž potvrzují dodržování ortodoxních náboženských zásad (ze zákona byla pro tyto ženy stanovena alternativní služba, většinou v sociální oblasti, v praxi ji ale ženy vykonávaly pouze dobrovolně). Tato legislativa přidělala vrásky na čele armádním náborářům, kteří se obávali, že takto snadný postup bude ženami zneužíván, čímž dojde ke zhoršení už tak napjaté personální situace armády.

Navzdory uvedenému byla a stále je pro velkou část Izraelek služba v armádě samozřejmou povinností a pro mnohé z nich představuje symbol emancipace žen. Svědčí o tom mimo jiné nárůst počtu vojákyň v bojových jednotkách. Ročně jich přibývá zhruba 1 500, v roce 2012 tvořily ženy 3 % příslušníků těchto oddílů, o čtyři roky později už šlo o 7 %, přičemž se očekával další nárůst. 

Problémy s tankistkami 

Služba žen v armádě ale není v Izraeli bezvýhradně přijímána. Argumentem odpůrců je jejich údajná menší fyzická a psychická odolnost i to, že muži mají tendenci pečovat o ženy spolubojovnice a nesoustředí se tak na svůj bojový úkol. Zároveň se ozývají hlasy, že některé specializace nejsou pro ženy vhodné. Příkladem může být působení žen u tankových jednotek, v nichž dosud zastávaly roli instruktorek, ale neměly možnost stát se členem osádky tanku.

Proti tankistkám mluví tyto tři důvody: V tanku by byli po dlouhý čas v těsných prostorách pohromadě ženy a muži, což je především pro ortodoxní věřící, kterých v posledních letech v izraelské armádě přibývá, nepřijatelné. Dále testy ukázaly, že ženy mají problém unést granáty pro tankový kanon. Poslední důvod je prozaický – pro ženy by v bojové akci, kdy osádka třeba několik dní nemůže tank opustit, bylo velmi obtížné vykonávat potřebu (na rozdíl od mužů je pro ně problematické močit do láhve). Přesto v loňském roce 13 žen úspěšně ukončilo výcvikový program pro osádky tanku. Nicméně ženy v úloze tankistek budí velké kontroverze, a to i mezi vysokými armádními představiteli. 

Emancipace vs. víra 

V izraelské armádě je genderová problematika ještě dále komplikována otázkami víry. Ortodoxní rabíni vznesli námitky proti vojenské službě žen už v roce 1950 a jejich nesouhlas stále přetrvává. V posledních letech navíc narůstá počet vojáků – ortodoxních věřících, kteří mnohdy odmítají sloužit společně se ženami. Velení armády se tuto situaci pokouší řešit a v roce 2016 stanovilo povinnost ptát se mužů, zda je v rozporu s jejich náboženským přesvědčením sloužit ve smíšené jednotce (netýkalo se vojáků z povolání). V případě kladné odpovědi měli být přiřazeni k čistě mužské jednotce a na jejich výcviku se neměly podílet ženy.

Po vydání tohoto nařízení se rozběhla vášnivá veřejná diskuse, kde proti sobě stáli představitelé ortodoxní církve a ženské organizace. Především ze strany rabínů padala i ostrá vyjádření typu „je lepší zemřít než zhřešit“ zařazením ke smíšené jednotce. Z reakce představitelů náboženské obce vyplývá, že jejich opozice vůči službě žen v armádě je vedena nejen zájmem o blaho ortodoxních vojáků, ale také obavami z kolapsu tradiční struktury společnosti a role žen v ní (zároveň je ale třeba uvést, že roste počet ortodoxních žen, které z vlastní vůle rukují do armády).

Kritici často integraci žen do armády znevažují jako nebezpečný společenský experiment s možnými negativními důsledky pro národní bezpečnost, podporovatelé naopak argumentují tím, že jde o nezbytná a dlouho očekávaná opatření, která už byla zavedena v mnoha západních zemích. Teprve budoucnost ukáže, na čí straně je pravda. Zatím to vypadá, že si izraelské vojákyně při plnění svých povinností počínají víc než zdatně.