Ze Španělska až do srdce Čech: Znáte příběh Pražského Jezulátka?
Pokud bychom měli říct, který Čech je nejznámější v zahraničí, na předních místech by figurovalo Pražské Jezulátko z malostranského kostela Panny Marie Vítězné. Povoskovaná soška se do Prahy dostala v 16. století a brzy se stala jejím symbolem, který proslul na všech kontinentech.
Pražské Jezulátko ve skutečnosti pochází ze Španělska, kde ho zřejmě někdy kolem roku 1550 neznámý tvůrce vyřezal ze dřeva a potáhl vrstvou vosku. Do českých zemí sošku přivezla španělská šlechtična Marie Manrique de Lara y Mendoza (asi 1538–1608), která byla dvorní dámou Marie Španělské a do Čech se dostala díky sňatku své paní s Maxmiliánem II. Habsburským ( 1562–1576). Marie Manrique se tu také vdala a stala se ženou mocného českého šlechtice Vratislava II. z Pernštejna. Jezulátko později darovala své dceři Polyxeně k jejímu druhému sňatku. Protože její muž Zdeněk z Lobkovic byl nejvyšším kancléřem království a měl palác v Praze, ocitla se soška roku 1603 v hlavním městě.
Poté, co Polyxena v roce 1628 ovdověla, věnovala Jezulátko klášteru bosých karmelitánů při chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně, kde se nachází dodnes. Figura zde přežila drancování města švédskými vojsky a další války v průběhu staletí. Pražané začali k Jezulátku přicházet, modlit se k němu a děkovat mu za vyslyšené prosby. Soška se ale proslavila i daleko za hranicemi, zvláště ve španělsky mluvících oblastech, kterým vládli Habsburkové.
Garderoba a symbolika sošky
Na znamení úcty dostalo Jezulátko od mnoha prosebníků a ctitelů korunky a oblečky z drahých látek a dnes si ho málokdo dokáže představit bez nich. Samotná soška přitom představuje Ježíška ve věku asi pěti let, který je oděný do prosté bílé košilky. V levé ruce drží královské jablko na znamení vlády nad světem a pravou ruku má pozdviženou v gestu žehnání. Součástí 45 cm vysoké sošky je i malý podstavec.
Oblečky jsou Pražskému Jezulátku střídány podle liturgických období, z nichž každé má svou specifickou barvu. Jeho garderoba, o niž se starají sestry karmelitky, má zdůrazňovat Ježíšovo lidství, že i on byl člověkem, který potřeboval ošacení jako každý jiný. Honosnost rouch naopak značí, že jde o Božího syna, proto oblečky záměrně připomínají královský majestát. Kolekce nashromážděná za dlouhá staletí nyní čítá kolem tří stovek šatů. Část je k vidění ve volně přístupném muzeu Pražského Jezulátka, jež je v zázemí kostela. Pro zajímavost uveďme, že pláštík sošce věnoval i brazilský spisovatel Paolo Coelho a jednu korunku papež Benedikt XVI.
Samotná soška je po celý rok vystavena na bočním oltáři chrámu uvnitř stříbrné barokní skříňky. Slávu Pražského Jezulátka dokládají jeho četné kopie, na které můžeme narazit v kostelích po celém světě.
