Příběh neporazitelnosti: Hostýnská Madona a její utajený přesun

Nad úrodnými poli Hané poblíž Bystřice pod Hostýnem vystupují první zalesněné vrcholky karpatského masivu. Na jednom z nich se mezi stromy leskne barokní kupole baziliky Nanebevzetí Panny Marie, jednoho z nejvýznamnějších poutních míst na Moravě.

Pověst o hostýnském zázraku

Nejznámější legenda vypráví o tom, jak v roce 1241 procházeli „Tataři“ (což byly ve skutečnosti mongolské hordy) přes Moravu do Uher. Cestou útočili na vesnice a vyděšené obyvatelstvo se před nimi schovávalo, kde se jen dalo. Jedním z takových útočišť se stal i Hostýn.

Uprchlíky však sužovala velká žízeň, a tak se v modlitbách obrátili k Panně Marii. Bohorodička se smilovala a na vrcholku nechala vytrysknout pramen vody. Poté zahnala útočící hordy dalším zázrakem: „Hned se tu dolů spustili černí oblakové, / nad Tatarem se patřili ohniví sloupové, / hned hrom třískal tudy dolů, krev, kamení, kroupy spolu, / i ohně pršely, Tatary hubily.“

Připomenutí události můžeme spatřit na vlastní oči. Jednak se zde nachází pramen vody, jíž jsou připisovány zázračné účinky, ale především jde o sochu Madony na hlavním oltáři v chrámu. Matka boží zde v náručí chová Jezulátko, které baculatou ručkou vrhá blesky na útočící tatarské hordy.

Boj pamětí

Krásná legenda není ani tak zajímavá jako výpověď o reálné historii místa, ale spíš jako doklad toho, co všechno formuje lidové představy a vytváří tradice.

Poprvé zaznamenanou hostýnskou pověst můžeme najít v knize od Bohuslava Balbína z roku 1665, tedy více než 400 let po celé domnělé události. Ještě v polovině 18. století však existovaly různé varianty legendy, kdy místo mongolských hord vystupovali v roli útočníků husité. Tatarská verze ale postupně zvítězila, a to z několika důvodů.

Tradici boje proti východním nájezdníkům umocňovala blízkost Osmanské říše a neustálé nebezpečí. Pro venkovského člověka, který se obával o svůj život a úrodu, rozdíl mezi Turky a Tatary znamenal pramálo. Nicméně v 17. století Tataři, jako spojenci Turků, doopravdy na Moravu několikrát vpadli. Dle názorů odborníků je tato verze pověsti poměrně moderní, ale i přesto protíná další dějiny Hostýna jako stříbrná nitka.

Poutníci přicházejí

Přesuňme se zpět do druhé poloviny 16. století. Tou dobou již nejspíš na Hostýně stála kaple zasvěcená Panně Marii. Podle všeho oltář zdobil obraz Madony Ochranitelky, která pod svým pláštěm ukrývá a chrání prosebníky. Může se zdát, že to souvisí s tatarskou (nebo husitskou) legendou, ale pravděpodobnější výklad naznačuje něco jiného.

K tomuto vyobrazení Matky boží se nejčastěji obraceli horníci, kteří měli tou dobou na kopci dolovat železo a stříbro. Doklady o těžbě daných surovin na Hostýně existují, a to jak archeologické, tak písemné, takže stavbu kaple s největší pravděpodobností opravdu iniciovali zdejší havíři.

Později se začaly ke zdejší nejspíš dřevěné kapli konat poutě. Lidé z okolí chodívali na kopec modlit se u obrazu a také se napít zázračné vody ze studánky. Velmi záhy tomu však byla učiněna přítrž. Od roku 1584 stál v čele panství, ke kterému náležel i Hostýn, Václav Bítovský z Bítova. To byl jeden z předáků moravské stavovské opozice v bitvě na Bílé Hoře a také horlivý protestant. Ten údajně nechal místní obraz zničit a nejspíš zarazil i veškeré poutě a procesí. Po jeho popravě se pozemky navrátily do rukou katolické vrchnosti a hostýnské kultovní místo mohlo zažít první opravdu velký rozkvět.

Stavba chrámu

Marie ze Šternberka, manželka bystřického hraběte Rottala, nechala roku 1655 vymalovat obraz Panny Marie Vítězné pravděpodobně jako připomínku porážky tatarských hord. Z jejího rodu totiž pocházel domnělý přemožitel Tatarů Jaroslav. Nicméně vyobrazení pohanského tábora ve spodní části obrazu má původ až v pozdním baroku. Jak to tedy bylo v té době s onou pověstí, není úplně jasné.

Nicméně poutníci se opět měli v hostýnském svatostánku ke komu obracet v modlitbách. Postupně docházelo ke zvelebování celého poutního areálu. Roku 1700 byla nad studánkou zázračné vody vybudována Vodní kaple a o 21 let později se započala i stavba velkého poutního chrámu s mohutnou kupolí a dvěma věžemi v průčelí. Z dokončeného kostela se však věřící neradovali zrovna, moc dlouho, protože se již začínalo hlásit ke slovu osvícenství a tereziánské a josefínské zákazy.

Poutě zakázány!

Marie Terezie, byť sama katolička, viděla v přepjatých barokních projevech zbožnosti překážku státních zájmů. Proto v roce 1767 zakázala vícedenní poutě. Nejenže jí vadila ztráta času, který lidé mohli věnovat například sklizni obilí, ale navíc se obávala o počestnost mládeže. Pravdou je, že při nocování ve společných prostorách, případně pod širým nebem, bezpochyby došlo k nejednomu prohřešku proti dobrým mravům.

Mariin nástupce Josef II. v těchto snahách pokračoval a všechno vyvrcholilo roku 1787, kdy zrušil nedávno dostavený chrám. Odsvětili jej, strhli téměř novou střechu a obraz Panny Marie odvezli do bystřického kostela, kde je k vidění dodnes. Samotný převoz musel proběhnout v noci, aby nedošlo k nějakým nepokojům, ale i přesto se shromáždil dav věřících, aby se s milovanou Madonou rozloučil. Věřící údajně žádali pracovníky, aby mohli obraz do Bystřice odnést sami, ale to jim bylo odepřeno. K jejich zděšení a pohoršení pracovníci pověření převozem naložili Vítěznou Madonu na žebřinový vůz a jako s nějakým dobytčetem s ní oddrkotali do noci.

Vítězná a neporažená

Panna Marie Vítězná se však nechtěla nechat porazit a úcta k ní nezeslábla. Poutníci se k torzu chrámu i k obrazu v bystřickém kostele vydávali i nadále, o čemž svědčí zostřený zákaz z roku 1792. Ani ten však věřící neodradil, a to především v těžkých časech. Za napoleonských válek a ve 30. letech 19. století, kdy propukla epidemie cholery, byly poutě zvlášť četné. Z této doby se také zachovalo několik příběhů o zázračných uzdraveních prosebníků. Tehdy už poutě nebyly přímo zakázány, k obnovení chrámu však došlo o několik desetiletí později.

TIP: Korunovace Panny Marie Svatohostýnské přilákala poutníky i moravskou elitu

Na šestisté výročí vítězství nad Tatary roku 1841 začala samotná oprava. Podle tradovaných příběhů ani po více než 50 letech od zákazu úcta k hostýnské Madoně neochabla. Věřící vynášeli stavební materiál na vrchol kopce v rancích a nůších vlastními silami. V té době byl Hostýnu přisouzen ještě další význam v představách lidí – stal se symbolem národního hnutí. Tak jako místní Panna Marie pomohla hrdinným Moravanům zahnat tatarské hordy, teď pomůže jejich potomkům v boji proti rakouskému útlaku. Ale o tom už vypráví jiný příběh.