Zatmění Slunce v pravěku a starověku: Co víme o nejstarších pozorováních?
Sluneční zatmění fascinovalo lidstvo od nepaměti a zanechalo stopy v legendách, kronikách i kamenných rytinách po celém světě. Kdy vznikl nejstarší záznam
popisující takovou událost?
První záznamy o pozorování slunečního zatmění se datují do starověku, a to k různým civilizacím. Jeden z nejstarších přitom pochází přibližně z roku 2 134 př. n. l. z Číny. Podle legendy zanedbali dvorní astronomové Si a Che své povinnosti a neupozornili císaře na nadcházející zatmění, načež přišli o hlavu. Uvedený doklad sice není zcela přesný, ale ukazuje na význam zatmění Slunce ve starověké čínské kultuře.
Babyloňané v Mezopotámii dokumentovali astronomické jevy velmi exaktně. V 1. tisíciletí př. n. l. popsali několik slunečních zatmění a jejich záznamy patří k nejstarším písemným důkazům o zmíněných jevech. Staroegyptské zdroje nejsou tak detailní; existují však zmínky o zatměních Slunce, která se považovala za důležité náboženské události, přičemž se datují do podobného období jako ty babylonské. Vcelku seriózním výzkumem slunečních zatmění pak proslulo starověké Řecko, kde se jimi ve staletích kolem přelomu letopočtu zabývala celá řada filozofů.
Méně detailní popisy potom pocházejí i ze vzdálenější minulosti. Petroglyfy na megalitickém monumentu poblíž irského Loughcrew mají rysy záznamu zatmění, jež se odehrálo v roce 3 340 př. n. l. A konečně poetické líčení Slunce „probodeného temnotou“, obsažené v hinduistickém textu Rgvéda, zřejmě odkazuje na úplné zatmění, které indický subkontinent zažil před šesti milénii.
