Za krétskými endemity: Botanická lákadla středomořského ostrova

Nejvyšší krétské pohoří se jmenuje Lefka Ori (Bílé hory) a nachází se zde pochopitelně i nejvyšší vrchol celé Kréty, jenž se jmenuje Pachnes (2 453 m n. m.). V době, kdy jsme ostrov navštívili, byly vrcholky hor ještě pod sněhem a bylo tak jasně patrné, jak získaly svůj název. 

Planina Omalos a rokle Samaria

V podhůří „Bílých hor“ se nachází náhorní planina Omalos (1 100 m n.m.), která byla v době naší návštěvy plná divokých tulipánů (Tulipa bakeri) a sasanek věncových (Anemone coronaria) ve všech možných barevných odstínech: od bílé, přes bleděmodrou, růžovou, červenou až po fialovou. Sasance věncové se též říká Jeruzalémská. Jedná se totiž o biblickou květinu, která je zmiňována v Šalomounově Písni písní. Zajímavé je, že tyto květiny jsme viděli jen za plotem, protože jinde byly zřejmě spasené od všudypřítomných koz. Měli jsme možnost spatřit také nízkou Romuleu bulbocodium s bílými květy a žlutými středy, která ani nemá české pojmenování. 

Na okraji náhorní plošiny Omalos je vchod do obrovské skalní rokle Samaria, jedné z nejdelších soutěsek v Evropě, která končí až u moře. Do a z jejího „ústí“ se lze dostat jen lodí. Rokle je přístupná od začátku května do konce října a pokud se na její začátek (či konec, záleží na úhlu pohledu) dopravíte po moři, můžete odtud stoupat vzhůru do okolních hor. Touto cestou jsme se vydali i my a mohli jsme podél ní obdivovat kvetoucí endemické šafrány Crocus sieberi, modré tařičky kosníkovité (Aubrieta deltoidea) a ve skalní štěrbině pryskyřník Ranunculus gracilis. Zaujal nás také vodorovný cypřiš vždyzelený (Cupressus sempervirens var. horizontalis), který je možná starý i několik tisíc let a mohl tedy růst už v době, kdy byli v Egyptě faraoni. Tento cypřiš, na rozdíl od pyramidální variety, která je běžná třeba v Itálii, roste více do šířky než do výšky. 

Na planinách Nida a Gious Kampos

Další, především z botanického hlediska zajímavou oblastí, je planina Nida ve výšce 1 538 m n. m. Na samotné planině toho moc nekvetlo, nejspíše bylo už vše spasené od dobytka, ale v okolních horách jsme viděli řadu zajímavých květin. Kromě už výše zmíněného šafránu zde rostly třeba dvě endemické violky: modrá Viola cretica a žlutá Viola fragrans. Rovněž se nám podařilo objevit endemickou nízkou dymnivku Corydalis uniflora, která se hodně lišila od dymnivek, jež nacházíme na jaře v našich lesích. 

Na další planině Gious Kampos (cca 750 m n. m.) jsme našli bohaté porosty divokých endemických tulipánů Tulipa doerfleri. Tento druh je nejen krétským endemitem, ale dokonce ani v rámci Kréty jej nenajdete jinde než na této planině. Rostlo tam i několik tzv. zemních orchidejí, jako třeba vstavač mléčný (Orchis lactea), rudohlávek Anacamptis boryi, který je endemický na Krétě a v Řecku na poloostrově Peloponesu a vstavač Orchis sezikiana, který je křížencem Orchisu anatolica s Orchisem quadripunctata. Květy s až černými skvrnami nás zaujal kosatec Hermodactylus tuberosa. 

Tulipány, árony, vstavače… 

Z nižších planin jsem se vydali do pohoří Thripti, jehož nejvyšší vrchol Stavromenos sahá do výšky 1 476 m n. m. Už po cestě na vrchol jsme obdivovali další krétské endemity – poddruh nízkého kosatce Iris unguicularis subsp. cretensis a na Krétě nejmenší tulipán Tulipa cretica. Kousek pod vrcholem jsme narazili na pryskyřník měďnatý (Ranunculus cupreus), další endemit, který je zřejmě pojmenovaný podle barvy spodních částí květů. 

Na svazích pohoří rostly také překrásné robustní vanilkově žluté, a jak jinak než endemické, árony krétské (Arum creticum). Dále jsme viděli růžový lýkovec Daphne sericea, horský vítod (Polygala venulosa) a endemický poddruh sasanky hvězdovité (Anemone hortensis subsp. heldreichii). I tady rostly výše zmíněné sasanky věncové (Anemone coronaria). Po cestě dolů jsme viděli i několik dalších orchidejí, jako třeba žlutý vstavač Orchis pauciflora, nebo několikabarevný tořič hnědopyský (Ophrys tenthredinifera) a sehnutku Serapias cf. orientalis. (Zkratka cf. značí, že si nejsme úplně jistí určením druhu.)

Jidášův strom a bohatství barev

Vyrazili jsme rovněž do jedné z kratších soutěsek Imbros. Na okolních skálách rostly žluté lny (Linum arboreum) a pod nimi zdobily kamenné stěny endemické bílé bramboříky krétské (Cyclamen creticum). V nižších polohách jsme obdivovali řadu dalších rostlin, včetně třeba tzv. Jidášova stromu, kterému se správně říká zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum). Strom byl obalený fialovými květy a je neobvyklé, že trsy květů rostou přímou z kmene nebo ze silných větví. Jak název napovídá, na podobném stromě se zřejmě oběsil Jidáš hnaný výčitkami svědomí, že zradil Ježíše Krista. 

TIP: Světový unikát v betonové džungli: Brno je rájem konikleců velkokvětých

Na několika místech jsme si všimli také robustního pryskyřníku asijského (Ranunculus asiaticus), který se na Krétě vyskytuje ve třech barevných variacích: žluté, bílé a červené. Červenou variaci jsme sice neviděli, ale bílé květy měly alespoň růžové okraje. Na Krétě je i řada máků, přičemž svou barevností nás nejvíc zaujal mák Papaver argemone ssp. nigrotinctum, jenž roste vzácně na Krétě a v pevninském Řecku. Dále tam na skalách vyrážel keřovitý endemický solničník krétský (Ebenus cretica). I na samém pobřeží u moře rostlo několik zajímavých květin, jako třeba silenka Silene colorata. V zásadě každá námi navštívená oblast středomořského ostrova měla svá botanická lákadla a odnikud jsme neodcházeli zklamáni.