Webbův dalekohled poprvé detekoval oxid uhličitý na Kentaurovi

Ve Sluneční soustavě nalezneme několik oblastí, kde se vyskytují planetky. Mezi nejdůležitější a nejvíce „osídlené“ patří hlavní pás planetek mezi Marsem a Jupiterem a dále Kuiperův pás, který se rozprostírá za oběžnou dráhou Neptunu. Nejedná se ovšem o jediné lokality výskytu malých těles. Jednu ze zvláštních skupin, jež nepatří do uvedeného výčtu, tvoří tzv. kentauři.

Kentauři jsou většinou malá tělesa, jejichž velká poloosa dráhy zasahuje do oblasti velkých planet. Nejčastěji se pohybují mezi Jupiterem a Neptunem a jejich trajektorie kříží dráhy jedné či více velkých planet. Jde o jakési hybridy mezi planetkami a kometami.

Jednoho z kentaurů – konkrétně objekt označovaný jako 39P/Oterma, si jako cíl výzkumu vybral Vesmírný dalekohled Jamese Webba a podařilo se mu na něm detekovat oxid uhličitý (CO₂). Jde o první takové zjištění JWST.

Svědkové dávných časů

„Studium kentaurů je důležité, neboť jde o velmi zachovalé objekty, které nám mohou prozradit mnoho zajímavého o chemickém složení a fyzikálních procesech mladé Sluneční soustavy,“ vysvětluje hlavní autorka nové studie doktorka Olga Harrington Pinto z Auburnské univerzity.

Objekt 39P/Oterma byl poprvé objeven v roce 1943 finskou astronomkou Liisi Otermaovou a dlouhou dobu byl považován za kometu. Charakteristika jeho trajektorie ale spíše nasvědčuje tomu, že se jedná o kentaura, přestože vykazuje mnoho atributů typických pro komety. Astronomové jej nyní řadí do skupiny tzv. aktivních kentaurů – objektů podobných kometám, které produkují koma a mají ohon, na své trajektorii se ale nepřibližují ke Slunci.

Pozorování dalekohledu Jamese Webba prokázalo přítomnost oxidu uhličitého v nižších koncentracích než u dříve studovaných kentaurů a komet. Vědci na 39P/Oterma nezaznamenali přítomnost vody a ani oxidu uhelnatého (CO), který je u objektů tohoto typu obvyklý. Rozdíl ve složení badatelé připisují možné odlišné historii 39P/Oterma, svou roli ale mohou hrát i specifické vlastnosti studovaného objektu. V každém případě jde podle vědců o další doklad výjimečných schopností dalekohledu Jamese Webba a důležitý střípek v pochopení historie vzniku kentaurů, komet a planetek ve Sluneční soustavě.