Vyzdobené pavoučí sítě mohou pomáhat pavoukům naslouchat pohybu kořisti
Někteří pavouci si své sítě zdobí složitými vzory, známými jako stabilimenta. Ty jim podle italských vědců pomáhají lépe vnímat vibrace a lokalizovat tak kořist.
Když lidé o Halloweenu zdobí své domy umělými pavučinami, napodobují tím nevědomky něco, co v přírodě dělají sami pavouci. Mnohé druhy si své běžné sítě totiž zdobí zvláštními vzory, které se liší od obvyklé struktury pavučiny. Tyto zvláštní vzory, zvané stabilimenta, dlouho mátly vědce. Nová studie publikovaná v časopise PLOS One ale naznačuje, že by mohly mít překvapivou funkci – patrně totiž pomáhají pavoukům lépe vnímat vibrace, a tím i pohyb kořisti.
Tajemství pavoučích dekorací
Už desítky let se arachnologové přou o to, proč pavouci stabilimenta vytvářejí. První badatelé se domnívali, že tyto vzory slouží k mechanickému zpevnění pavučiny (odtud i název ze slova „stabilis“ – „opora“), ale tato teorie byla později vyvrácena. Jiné hypotézy mluvily o ochraně před UV zářením, sběru vody nebo o vizuálních signálech, které mohou kořist lákat či naopak odrazovat. Jediná doposud poměrně solidně potvrzená funkce byla, že tyto vzory pomáhají pavoukům skrýt se před predátory.
Podle bioinženýra Gabrieleho Greca z Univerzity v Pavii však složitost tvarů stabilimentů otevírá prostor i pro jiná vysvětlení. Greco si všiml, že nikdo dosud nezkoumal, jak tyto útvary ovlivňují přenos vibrací v pavučině – tedy způsob, jakým pavouk vnímá svět kolem sebe.
Experiment z italských lesů
Greco se svým týmem zkoumal křižáky pruhované (Argiope bruennichi), kteří jsou známí svými výraznými stabilimenty. V lesích na Sardinii vědci fotografovali během dvou let šest různých typů těchto vzorů – od klasického silného „cik-cak“ motivu, přes tenčí „juvenilní“ variantu až po asymetrické, neúplné nebo husté plošné útvary uprostřed sítě. Každý typ pak vědci převedli do počítačového modelu, kde simulovali, jak se v pavučině šíří vibrace.
Výsledky simulací ukázaly, že při dopadu objektu přímo na pavučinu – například když se hmyz zachytí přední části sítě, stabilimenta přenos vibrací nijak výrazně neovlivňují. Jiná situace však nastala, když se kořist zachycená v síti začala zmítat ze strany na stranu. Právě tehdy se ukázalo, že tzv. platformní stabilimentum (hustá hedvábná ploška uprostřed sítě) dokáže vibrace lépe přenášet po celé pavučině. V praxi by to pavoukovi mohlo pomoci rychleji rozpoznat, kde se kořist nachází. Menší, ale podobný efekt měly i jiné tvary stabilimentů.
Podle nezávislého biologa Todda Blackledge z Univerzity v Akronu přináší studie „další dílek do skládačky pavoučích sítí“. Nejde podle něj sice o nijak zásadní objev, jde ale o důležitý posun v pochopení, jak mohou dekorativní struktury ovlivňovat chování pavučin. Blackledge také upozorňuje, že výsledky počítačových simulací bude třeba ověřit v přírodě.
