Vojáci v sukních? Ženy v Izraelských obranných silách (1)
V Izraeli je od samého počátku základní vojenská služba povinná nejen pro muže, ale i pro ženy. IOS v průběhu bezmála 70 let své existence ženy důkladně integrovaly a postupně jim otvírají i specializace do nedávné doby ještě určené výhradně pro muže
Když Izraelské obranné síly (IOS) v letech 1948–1949 bojovaly doslova o existenci nejen svou, ale i samotného státu, přistoupily k zavedení branné povinnosti pro ženy. Toto původně krizové opatření zůstalo v platnosti dodnes a je mimo jiné důkazem permanentního ohrožení existence Izraele. Branná povinnost je v této zemi nacházející se de facto stále na pokraji války se svými sousedy značně dlouhá – muži chodí na základní vojenskou službu v délce tří let, ženy pak na dva roky. Právě branná povinnost a možnost sloužit téměř ve všech armádních specializacích je jedněmi považována za vysoký stupeň emancipace žen, druhými pak odsuzována jako slepá ulička a záležitost zcela popírající ženskou přirozenost.
Proti nacismu
Již v letech druhé světové války se řada židovských žen zapojila do boje proti nacismu a fašismu. Jednalo se jak o Židovky, jež uprchly do Palestiny, tak o děvčata v domácím i zahraničním odboji okupovaných zemí. Jistě se sluší připomenout, že i Židovky z Československa aktivně vystoupily proti Hitlerovi. Byly to jak příslušnice britských pomocných sborů ATS (Auxiliary Territorial Service) a WAAF (Women´s Auxiliary Air Force), tak například i vojákyně od čs. vojenské jednotky v SSSR.
Za zmínku stojí Chaviva Reiková, zapálená sionistka původem ze Slovenska, kterou v zahraničí oslovila britská SOE a vycvičila ji jako výsadkářku. Spolu s dalšími židovskými vojáky byla v roce 1944 vysazena na Slovensku, ale nacisté ji zajali a popravili. Celá řada přeživších veteránek po válce odešla do Palestiny, kde tyto zkušené ženy často vstupovaly do Hagany jako instruktorky, a pomáhaly tak vytvářet důstojnické kádry.
Nový nepřítel
To byl případ i Malvíny Fantové-Friedmannové, která coby sanitářka Rudé armády a čs. jednotky v SSSR odešla v roce 1948 do Izraele a stala se zdravotní důstojnicí. Ještě před vznikem židovského státu muži i ženy vstupovali do domobraneckých organizací. Hagana i její speciální jednotka Palmach ženám přiznávaly stejný status jako mužům a teoreticky měly stejná práva a povinnosti.
Některé ženy – i když jich byla opravdu hrstka – se dokonce zapojily i do válečných operací. Mnoho děvčat sloužilo jako zdravotní sestry, ale také jako zbrojířky a rovněž jako cvičitelky poštovních holubů. Ženy tvořily plných 30 % početních stavů Palmachu.
Branná povinnost
Necelé dva týdny poté, co byla 14. května 1948 vyhlášena nezávislost Izraele, premiér David Ben Gurion oficiálně ustavil IOS jako obranné síly země. Dne 18. srpna 1948 začala branná povinnost pro svobodné a vdané ženy bez dětí. „Armáda je nejvyšším symbolem povinnosti, a pokud ženy nebudou rovny mužům v umožnění plnění této povinnosti, pak nebudou mít ještě úplnou rovnoprávnost,“ nechal se tehdy slyšet ministerský předseda.
TIP: Izraelští výsadkáři: Skutečná elita s okřídleným hadem ve znaku
Krátce po ustavení IOS došlo k založení tzv. Chen (zkratka cheil nashim – v hebrejštině znamená ladnost), což byly jakési ženské armádní pomocné sbory. Děvčata zde ještě absolvovala pětitýdenní kurs a pak vykonávala pomocné úkony – sloužila jako řidičky, úřednice, kuchařky, pracovnice leteckého provozu, zdravotní sestry apod. Ženské sbory také měly na starost péči o specifické potřeby ženských vojáků a jejich integraci do různých jednotek IOS. Vedle toho ženy takřka zcela ovládly jednu specializaci, se kterou se seznámily již před vznikem armády – výcvik poštovních holubů. Dívky cvičily holuby zhruba tři měsíce a poté mohli ptáci plnit úkoly doručovatelů zpráv.
Dokončení ve čtvrtek 31. května
