Vodní stíhací letoun Nakadžima A6M2-N: Modifikace úspěšné stíhačky

Potřebu plovákového stíhacího letounu pociťovalo začátkem 40. let minulého století také japonské námořní letectvo. Poté, co armádní a námořní špičky naplánovaly expanzi jižním směrem, očekávaly se útočné operace v rozsáhlých oblastech Tichomoří, kde se nenacházela vhodná letiště pro provoz klasických letounů. Pro krytí invazních operací měly posloužit pozemní základny nevyžadující plovákové stíhačky. Speciální stíhací vodní letoun byl požadován specifikacemi ze září 1940. 

Okamžité řešení potřeby takového stroje spočívalo v prosté modifikaci nové a velmi výkonné palubní stíhačky Micubiši A6M2 na plovákové provedení. Jelikož mateřská firma byla vytížena, vývoj vodní verze svěřili společnosti Nakadžima. Nová varianta stíhačky obdržela označení A6M2-N. Letoun získal pod trup velký centrální plovák, dva malé vyvažovací plováky byly umístěny pod křídlem. Pohonná jednotka i výzbroj palubní A6M2 zůstala stejná.

A6M2-N

• Rozpětí: 12 m
• Délka: 10,13 m
• Vzletová hmotnost: 2 883 kg
• Max. rychlost: 440 km/h
• Dostup: 10 000 m
• Dolet: 1 780 km
• Pohonná jednotka: 1× hvězdicový Nakadžima NK1C Sakae o 701 kW
• Výzbroj: 2× 20mm kanón, 2× 7,7mm kulomet, 120 kg pum
• Osádka: 1 muž
• Uživatelé: Japonsko

Kvůli zachování stability konstruktéři zvětšili svislou ocasní plochu a pod zadní částí trupu se objevila malá přídavná stabilizační plocha. Prototyp vodního provedení A6M2-N vzlétl 8. prosince 1941, tedy právě v den, kdy Japonsko zahájilo svou útočnou válku proti USA (na Havaji bylo kvůli časovému posunu teprve 7. prosince) a britskému impériu.

Produkce běžela od dubna 1942 do září 1943 a dala 327 strojů. A6M2-N zprvu s dobrými výsledky sloužily na tichomořském bojišti od Aleut až po jižní Pacifik. V boji s pozemními letouny však vadila nedostatečná rychlost. V závěru války typ přešel na námořní hlídkovou činnost a neúspěšně se podílel na protivzdušné obraně mateřských ostrovů proti americkým náletům.