Vlkodavové na Sibiři: 27. pěší pluk US Army v boji proti ruským bolševikům (1)

V průběhu léta 1918 se misky válečných vah přiklonily definitivně na stranu Dohody. S blížící se porážkou jednoho nepřítele se však začalo rýsovat nové nebezpečí v Rusku zmítaném občanskou válkou mezi rudými a bílými. Velmoci, dosud zaneprázdněné boji v západní a jižní Evropě, dosud nepomýšlely na svržení bolševiků vojenskou cestou, musely však chránit své mocenské a ekonomické zájmy.

Vladivostocký Babylon

Jejich centrum leželo ve Vladivostoku, kde se nacházelo přes 600 000 tun nashromážděného válečného materiálu. Strategický přístav navíc mohl posloužit jako východiště pro případnou budoucí rozsáhlou intervenci proti rudým, kterou Dohoda reálně zvažovala. Po Japoncích, Britech a Francouzích vyslali své vojáky na Dálný východ i Američané, jejichž síly se však neměly zapojovat do bojů s bolševiky, ale pouze provádět strážní službu ve Vladivostoku.

Rozhodnutím prezidenta Woodrowa Wilsona vznikl Americký expediční sbor Sibiř (American Expeditionary Force Siberia – AEF) v čele s brigádním generálem Williamem S. Gravesem. Součástí AEF se stal také 27. pěší pluk, který byl založen teprve v roce 1901 a měl za sebou pouze krátké bojové angažmá na Filipínách. 

V chaosu občanské války

Téměř 1 600 příslušníků 27. pluku se – jako první americká jednotka – vylodilo ve Vladivostoku 15. srpna 1918. Vojákům se tu dostalo bouřlivého uvítání od místních bělogvardějců. Washington však chtěl mít své muže co nejdříve na transsibiřské magistrále, kterou dostali za úkol chránit. Japonská vojenská správa však jejich odjezd blokovala kvůli marginální byrokratické zámince – formace totiž dorazila do Vladivostoku s jednodenním zpožděním a Japonci odmítali přepracovat plán železničních transportů.

Američané proto nejprve vystřídali čs. legionáře při ostraze železnic v bezprostředním okolí přístavu a současně se pustili do výstavby ubikací a oprav poškozených částí trati. K prvnímu bojovému nasazení došlo již 19. srpna, kdy se jedna z rot střetla s bandity plenícími vesnice podél magistrály. O pár dní později se objevily zprávy o bolševické koloně posílené propuštěnými rakousko-uherskými válečnými zajatci, která měla postupovat ussurijským údolím na Vladivostok. Do oblasti proto zamířil 27. pluk společně s japonskou divizí, aby nepříteli přehradily cestu.

Zrození legendy

Průzkum však brzy ukázal, že původní hlášení značně přehánělo, protože rudých byla jen hrstka. Tomu odpovídal i výsledek takzvané ussurijské kampaně, v jejímž průběhu dohodové jednotky donutily bolševiky k ústupu a při jejich pronásledování překonaly vzdálenost téměř 1 600 km. Přesuny probíhaly z velké části pěšky, protože ustupující nepřítel za sebou poškozoval trati a železniční tunely. Ve dnech 5. a 6. září společné americko-československo-japonské síly porazily rudé u Chabarovska a celé tažení skončilo dobytím Blagověščenska v závěru měsíce.

Z Američanů dosud nepadl jediný, zatímco Japonci ztratili 77 mrtvých. Rychlý postup 27. pluku vysloužil jeho příslušníkům přezdívku „vlkodavové“ (Wolfhounds), kterou měl údajně vymyslet admirál Alexandr Kolčak. Mezitím do Vladivostoku dorazily další americké jednotky včetně 8. pěší divize spolu s generálem Gravesem, celkově šlo o zhruba 5 000 mužů. Velitel AEF okamžitě po příjezdu stáhl všechny své síly z fronty ke strážní službě a nařídil přísnou neutralitu.

Vojáci USA měli nadále jednat stejně se zástupci všech politických proudů v Rusku, a to včetně bolševiků. Další Gravesův rozkaz přísně zakazoval jakékoliv vměšování do záležitostí japonské armády, a dokonce i komentování politiky země vycházejícího slunce. Nový kurs amerického působení vyvolal rozčarování u spojeneckých jednotek. Pozdější československý generál Radola Gajda v roce 1924 vzpomínal: „Pokud se týče intervence Spojených států v Rusku, omezovala se na ochranu určitých menších úseků na železnici, na technickou pomoc v dopravnictví, na práci Červeného kříže a na činnost Spolku křesťanských mladíků (YMCA). Skutečný výsledek americké pomoci byl velmi malý.“

Nuda na magistrále

Během podzimu 1918 se ukázalo, že oficiální důvody dohodové intervence na Sibiři pomíjejí. S ukončením války v Evropě mocnosti opustily záměr na urychlenou evakuaci čs. legií a jejich nasazení na západní frontě, zatímco se objevovaly i hlasy volající po jejich využití proti bolševikům. Navíc přítomnost 60 000 dohodových vojáků skýtalo záruku, že Rudá armáda Vladivostok vážně neohrozí.

Dokončení: Vlkodavové na Sibiři: 27. pěší pluk US Army v boji proti ruským bolševikům (2)

Nejednotnost ruské protibolševické fronty utvrzovala generála Gravese v rozhodnutí nenechat se zatáhnout do místních konfliktů. Za těchto podmínek klesala morálka vojáků, jejichž spolubojovníci se tou dobou již vraceli domů z Francie. I sdružení manželek příslušníků 27. pluku sepsalo petici za stažení AEF zpět do vlasti, a tak v zájmu zachování klidu velení začalo postupně nahrazovat část mužstva novými rekruty.