Villa dei Papiri: Svitky téměř zničené výbuchem Vesuvu možná znovu promluví!

Začneme netradičně, otázkou na čtenáře. „Knihovnu doma máte? A mohli bychom ji vidět?“ Odráží vaše soukromá sbírka tištěné literatury ta nejlepší díla posledních dekád a staletí, tedy jen ty pečlivě vybrané a skutečně hodnotné kousky? Vypadá jako soupiska čtenářského deníku maturanta? Anebo je naplněna spíš něčím, co se vám líbí, byť jde spíše o oddechovky a nic, nad čím by literární kritik zajásal? Právě tahle otázka platí za milion dolarů.

Aniž bychom vám dále sahali do svědomí (a knihovny), právě takové dilema pochybné „hodnoty“ literárního obsahu průměrné sbírky se brzy může ukázat zásadní pro naše poznání historie antického Říma. Kdy? Až jestli bude letos v prosinci zdárně vyřešena tzv. Vesuviánská výzva. Tedy až se dozvíme, co vlastně obsahují svitky z Vily papyrů. Je to hodně informací najednou, takže radši to vezmeme pomalu, hezky od roku 50 před naším letopočtem. Tehdy totiž Villa dei Papiri nejspíš vznikla.

Palác umění

Šlo o mimořádnou zakázku, opravdu hodně luxusní sídlo. Aby ne, objednal si ji totiž Lucius Calpurnius Piso Caesoninus. Tomuto římskému senátorovi přidávalo na důležitosti i to, že jeho zetěm se stal samotný Julius Caesar! Do kapsy tedy rozhodně hluboko neměl, a na výsledné podobě Vily papyrů vystavěné z bílého mramoru jste to mohli poznat. Sloupořadí obklopovalo stinné nádvoří s překrásnou zahradou, v níž stálo jedenáct bronzových fontán a přes osmdesát soch.

Vznosná palácová vila byla ozdobou celého Herculanea. Město, které patřilo římské smetánce, fungovalo podobně jako Riviéra pro movité. Na rozmařilé dovolené sem přijížděli mocní a boháči. Caesoninus přitom nepatřil jen k mocným a bohatým. Velmi též miloval umění, filozofii a literaturu. A Villa dei Papiri uchovávala velkou část jeho soukromých sbírek svitků a traktátů. Které si pochopitelně nesháněl po světě sám, ale na zakázku mu je zaopatřoval filozof Filodémos z Gadaru.

Nejistý osud

Dá se tedy odtušit, že jeho takřka kurátorovaná sbírka patřila k unikátům. Moc si jí ale neužil. Umřel totiž v roce 43 př. n. l. Majitelem vily se pak stal jeho syn, kterému ale na literaturu moc času nezbývalo. Zastával místo významného konzula a prokonzula, místodržitele Pamfylie a Galatie i vyslance v Sýrii. Slavně také potlačil povstání v Thrákii a sesbíral řadu oslavných titulů. Patřil k osobním důvěrníkům císařů Oktaviána a Tiberia.

Takže v Herculaneu a ve Vile papyrů moc času netrávil a o sbírky nejspíš moc nepečoval. Umřel v roce 32, nemáme však úplně jasno v tom, kdo po něm nemalé rodinné majetky přebral. Jeho nejbližší příbuzní, senátor Asprenas Calpurnius Serranus ani generál Lucius Nonius Asprenas, jej totiž o moc dlouho nepřežili. V následujících letech se tak mohl pyšnit luxusní palácovou vilou v Herculaneu nějaký jeho pro dějiny nevýznamný potomek.

Anebo – což se jeví nejpravděpodobnější – celý ten provozem a údržbou nákladný objekt dědicové prodali jinému majiteli. Takovému, který se o hodnotnou literaturu vůbec nemusel zajímat. Mohlo by se zdát, že na tom nesejde. V roce 79 došlo k erupci Vesuvu a pod dvacetimetrovým příkrovem horkého popela a pemzy zmizela nejen Villa dei Papiri, ale i celé Herculaneum.

Archeologie

Jenže tahle římská Riviéra nezůstala pod sopečnou krustou navždy. V roce 1750 se k ní prokopali první archeologové. A užasli, neboť v pěti segmentech toho skvostného paláce narazili na „knihovny“ plné stovek, možná tisíců svitků. Jen se nedaly přečíst – všechny totiž zuhelnatěly. Každou z těch roliček spekl horký popel do podoby černavého válečku.

Svitků, které nebyly zničeny během kopání a pokusů o rozbalení zůstalo nakonec asi 1 800 kusů. Zamířily do muzeí a soukromých sbírek spíš jako kuriozita. Po dalších marných experimentech dospěli všemožní odborníci k závěru, že pokud je nechceme úplně zničit, nikdy je nebudeme schopni přečíst.

Milionová výzva

Hurá do současnosti. Přesněji tedy do loňského roku, kdy Nat Friedman, bývalý šéfmanažer softwarové vývojářské společnosti GitHub, nabídl odměnu milion dolarů tomu, kdo svitky přečte. Bez rozbalování, jen s pomocí té nejmodernější techniky a nástrojů umělé inteligence. Pro tuhle akci se vžilo pojmenování Vesuviánská výzva. Jejím cílem je, kromě oživení skoro dva tisíce let staré historie, motivovat vpravdě královskou odměnou také technologický vývoj.

Pokud jste skromnější, můžete si sáhnout i na cenu za průběžný pokrok při řešení, která činí 50 tisíc dolarů. Perfektní na tom je, že spoustu technicky náročné práce už pořadatelé Vesuviánské výzvy udělali za vás. S pomocí tomografie pořídili trojrozměrné skeny horních polovin dvou neporušených svitků s rozlišením na 8 mikrometrů. Na téhle fušce se podílel Francouzský výzkumný institut i badatelé z univerzity v Oxfordu a výzva je, díky veřejně přístupným zdrojům, otevřená všem.

Metoda existuje

Ano, luštění zuhelnatělého svitku, který nemůžete rozbalit, skutečně připomíná snahu o čtení srolovaných novin zalitých do asfaltu. Ale teoreticky to nemožné není. Vlastně, něco takového se už před časem povedlo na 1 500 let starém svitku En-Gedi, nalezeném na břehu Mrtvého moře. Inkoust totiž zanechává na papyru stopu, a tento otisk – jeho šířku, sklon i postavení – lze s trochou fantazie přiřadit konkrétnímu znaku písma.

Problémem je ono úhlové zkreslení, které vzniká zatočením listu papyru. A také to, že těch znaků na jednom řádku najdete víc. Lidské oko pochopitelně není schopné proniknout skrz, ale nějaký chytrý algoritmus a samo­učící se umělá inteligence by mohla srolovaný list rozbalit a přečíst. Pořadatelé Vesuviánské výzvy přitom zůstávají skromní. Pro výhru vám postačí „přečíst“ čtyři řádky z papyru, tak, aby vám na každém řádku nechybělo víc než 15 procent písmen. V podstatě tak stačí přečíst čtyři tweety z antiky a stanou se z vás milionáři.

O svůj postup a metodu se pak pochopitelně musí výherce s autory výzvy podělit. Doufají totiž, že by se takto dalo přečíst 70 až 80 procent textu na zbývajících papyrech, včetně těch, které se nacházejí v soukromých sbírkách.

Pornografie?

O tom, že v knihovně starého Lucia Calpurnia Caesoninuse odpočívala zásadní literární díla antiky, nikdo moc nepochybuje. Mohlo jít o spisky, o nichž ani nemáme zdání – anebo o nich jen letmo tušíme z náznaků a děl jiných dobových autorů. Jejich rozluštění by samozřejmě bylo fantastické. Těžko ale odhadnout, jak dalece se tahle sbírka z Vily papyrů proměnila poté, co správu sbírky přejal jeho zcestovalý syn. A co vlastně zůstalo z původní sbírky, když sláva rodu pominula a knihovnu v palácové vile Herculanea spravoval desítky let neznámo kdo.

TIP: Nová technologie zobrazování umožňuje číst dávné papyry uvnitř obalu mumie

Může být, že milionovou Vesuviánskou výzvu někdo skutečně naplní. Ale místo poznání těch nejhodnotnějších děl antiky si přečteme jen třetiřadý brak, sprostou pornografickou básničku nebo suchý nákupní seznam. Protože ne každý chová ve své knihovně díla, která by znalce literatury potěšila.