Sex ve městě: Erotické malby v Pompejích šokují svou otevřeností

Obrazy nalezené nejen v lidových částech města, ale i v reprezentativních prostorech luxusních domů otevřeností šokovaly moderní svět ‒ byly sice vnímány jako antické umění, ale též cenzurovány jako čirá pornografie. Zvlášť v prvních desetiletích výzkumů tato díla způsobila zmatek v myslích evropských osvícenců, kteří považovali starověký Řím za vrchol civilizace a vzor osvícené morálky. Výrazně uvolněnější přístup k zobrazování sexuality ve starověkých Pompejích, než vyznávala evropská civilizace v době jejich objevení, vedl k tomu, že mnohé z artefaktů zobrazujících erotiku byly před veřejností po téměř 200 let skryty. V průběhu staletí od odkrytí trosek města se objevovaly i radikální názory, že by Pompeje měly být pro svou zvrhlost zničeny.

Hanebné exponáty

V roce 1816 koloval mezi francouzskými vzdělanci skandální ilustrovaný průvodce. Byl věnován archeologickým sbírkám v Neapoli a zvlášť jeho erotickým malbám, bronzům a sochám. Francouzské úřady nemilosrdně zabavily a zničily každý výtisk, který se jim podařilo zajistit. O tři roky později došlo k ještě většímu skandálu. Muzeum navštívil budoucí král obojí Sicílie František I. a ze stovek falických sošek, nahoty a erotických scén byl upřímně zděšen. Neprodleně odvedl z místa svou rodinu a všechny hanebné exponáty nechal uzavřít před zraky veřejnosti.

TIP: Smrt a zmar: Prožijte zkázu Pompejí v ohromující animaci

Tak v roce 1821 vznikl Tajný kabinet ‒ Gabinetto Segreto (je ovšem třeba podotknout, že podobnými, byť skromnějšími komorami disponovala řada velkých muzeí v Evropě). Tato sbírka dala i první impulz k užívání výrazu pornografie v moderním slova smyslu. Pompejská vyobrazení tak označil göttingenský učenec a historik starověku Karl Otfried Müller, když hledal adekvátní výraz pro neustále objevované, podle něj obscénní umělecká díla. 

Tajný kabinet se poté zpřístupňoval pouze „lidem zralého věku a vážených mravů“, což v praxi znamenalo, že vstoupit mohli za poplatek pouze vzdělaní muži. Od roku 2005 jsou tyto artefakty součástí expozice Národního archeologického muzea v Neapoli, ovšem přístup nezletilým je do vyhrazeného prostoru omezen.

Symboly štěstí

Erotické výjevy včetně sexuálních aktů z Pompejí a Herculanea dodnes vyvolávají živý zájem i rozporuplné reakce. Platí to dokonce o odbornících, kteří se pokoušejí vysvětlit, jakou roli v tehdejším životě tyto obrazy hrály a co vše symbolizovaly.

Je to pochopitelné – volnost mravů římského světa je považována za neobvyklou i ve většině moderních společností 21. století. Pohled Římanů na erotiku byl podstatně liberálnější než ve všech pozdějších evropských komunitách. Dnes víme, že část těchto předmětů a scén, mezi nimi na prvním místě vyobrazení mužských přirození zkresleně velkých rozměrů, představuje tradiční falické symboly, které měly zajistit plodnost majitelů, ale také třeba bohatou úrodu na polích nebo obecně štěstí. Sex byl vnímán jako dar bohů, a lidé tudíž nepociťovali potřebu jej skrývat.