Kosmický dalekohled Kepler se stal nejen velice úspěšným hledačem extrasolárních planet, ale také se velkou měrou zasloužil o výzkum na poli stelární astronomie. Umožnil dlouhodobě monitorovat mnoho typů proměnných hvězd, z nichž jeden dokonce popsal vůbec poprvé – tzv. heartbeat stars, česky bychom řekli asi „tepající hvězdy“. Uvedené označení získaly podle charakteru světelné křivky, tedy změny jasnosti s časem, který tvarem velmi připomíná záznam EKG lidského srdce: zrychlující nárůst jasnosti a pak prudký pokles.
TIP: Mají všechny hvězdy magnetické pole?
Následnými výzkumy astronomové zjistili, že je podivná proměnnost důsledkem oběhu složek dvojhvězdy po velice výstředných dráhách kolem společného těžiště. V nejbližším bodě dělí obě stálice jen několik málo jejich poloměrů, zatímco v tom nejvzdálenějším se od sebe dostávají víc než desetkrát dál. V nejbližším průletu deformuje povrchy stálic silné působení slapových gravitačních sil, což zcela mění rozložení světla na jejich povrchu. Důsledek obou jevů pak tvoří komplikovaná světelná křivka.
