Věrnost až za hrob: Jaký byl osud psů vyvražděné carské rodiny Romanovců?

Poslední ruský car Mikuláš II. i jeho rodina byli známí milovníci zvířat. Sám panovník v mládí choval kolie a také jeho děti měly slabost pro čtyřnohé miláčky. Po paláci tak pobíhala různá plemena psů. Carevič Alexej měl kočku jménem Koťka. Zvíře mělo ustřižené drápky, aby náhodou následníka trůnu trpícího hemofilií nepoškrábalo. Když však přišel revoluční rok 1917, Romanovci byli vykázáni do nuceného exilu v Tobolsku a později v Jekatěrinburgu, následovala je pouze trojice psů.

Mikulášova dcera Taťána dostala v roce 1914 francouzského buldoka jménem Ortipo. Daroval jí jej zraněný důstojník v jedné z nemocnic, které po vypuknutí války navštívila. Anastázie zase přilnula k psíku Jimmymu z plemene kavalír King Charles španěl. Mladý carevič se spřátelil s kokršpanělem jménem Joy, s nímž dokonce navštěvoval i vojáky na frontě. Tato tři zvířata jako jediná odešla se svými páníčky a doprovázela je po zbytek cesty. 

Vězení pro jedny, svoboda pro druhé 

Pár měsíců strávených v Ipatějově domě v Jekatěrinburgu představovalo pro Romanovce utrpení, ale psi zde byli ve svém živlu. Běhali a hráli si na velké zahradě a často také utíkali na ulici. Někdy prý bývali pryč i několik dní. Pak ale přišla osudná noc z 16. na 17. července 1918, kdy rudoarmějci nahnali Mikuláše s rodinou i služebnictvem do sklepa a tam je zavraždili. Tehdy vyhasl také život Jimmyho, jehož Anastázie držela v osudnou chvíli na klíně. Později se také našly psí pozůstatky.

Ortipo s Joyem se tehdy pravděpodobně toulali někde venku, což jim zachránilo život. V případě buldoka Ortipa ale šlo o záchranu trvající jen několik dnů, protože psík se neustále motal kolem domu a bez ustání hlasitě štěkal. Soudí se, že tím obtěžoval stráže hlídající prázdný dům, kteří psa zabili. 

Podle svědků se v okolí toulal také kokršpaněl Joy. Opuštěného psa se zželelo důstojníkovi Rudé armády Michailu Letyominovi, jenž se ho ujal. Později však město obsadili bělogvardějci a jeden z nich, Pavel Rodzyanko, který znal osobně carskou rodinu, Joye potkal na ulici. Pes jej zavedl k Letyominovi, jenž skončil ve vězení, a jeho další osudy jsou nejasné. Kokršpaněl však skončil u Rodzyanka. 

TIP: Poprava carské rodiny: Postřelené princezny doráželi bolševici bajonetem

Po porážce bělogvardějců měl nový páníček Joye štěstí, protože se mu přes Omsk a Vladivostok podařilo opustit zemi a odplout do Velké Británie. Tam zvíře daroval králi Jiřímu V., takže kokršpaněl strávil zbytek života na Windsorském hradě. Dnes je pohřben na tamním hřbitově královských psů.