Když v roce 1942 uvažovalo americké ministerstvo války, jak dopravit do válkou sužované Evropy velké množství vojenského materiálu a vojáků, padla volba na výstředního konstruktéra, pilota, podnikatele, filmového režiséra a producenta Howarda Robarda Hughese. Ten dostal za úkol vyrobit obří transportní letoun. Vzhledem k válečným prioritám bylo ovšem nutné, aby letadlo nebylo vyrobené z kovu.
Létající sklad dříví
Na novém letounu, vyrobeném převážně ze dřeva, se zpočátku společně s Hughesem podílel i průmyslník Henry J. Kaiser, ten ovšem později z projektu vycouval. Podle smlouvy měl Hughes do roku 1944 armádě dodat tři letouny schopné do Evropy dopravit nejméně jeden tank M4 Sherman nebo 750 plně vyzbrojených vojáků.
Potíže s konstrukcí tak obrovského dřevěného letadla ovšem projekt zbrzdily natolik, že po roce 1944 již přestal být pro vládu naléhavý. Stavba letadla nebyla nakonec pro použití ve druhé světové válce dokončena a protahovala se až do roku 1947. Sám Hughes musel obhajovat před vyšetřovacím výborem senátu použití tehdy obrovské částky 22 milionů USD z veřejných prostředků. Vývoj letounu byl ve skutečnosti ještě mnohem nákladnější – sám Hughes do projektu vložil vlastních dalších 18 milionů USD.
Poprvé a naposled
Nakonec Hughesův H-4 Hercules přeci jen vzlétl - 2. listopadu 1947 se v přístavu v Los Angeles uskutečnil jeho první a zároveň poslední let. Letoun tehdy překonal vzdálenost asi jedné míle (1,6 km), přičemž se pohyboval ve výšce pouhých 21 metrů nad zemí. Po letu byl letoun vrácen zpět do klimatizovaného hangáru a až do úmrtí Howarda Hughese v roce 1976 byl udržován v letuschopném stavu. V současnosti je vystaven v Evergreen Aviation Museum v McMinnville v Oregonu.
