Ve Velké Británii se objevilo několik případů vzácných opičích neštovic

Opičí neštovice (nebo též Monkeypox) jsou infekční onemocnění, jehož původcem je DNA virus Monkeypox (MPV) ze skupiny orthopoxvirů. Tento virus je blízkým příbuzným původce pravých neštovic. Lidé se nakazí jen vzácně, obvykle od nějakého zvířete v Africe nebo původem z Afriky. Poprvé byly opičí neštovice zaznamenány v roce 1958. Vědci tehdy objevili dvě ohniska onemocnění podobného neštovicím v koloniích opic chovaných pro výzkum, odtud název „opičí neštovice.“ První případ opičích neštovic u člověka byl zaznamenán v roce 1970 v Demokratické republice Kongo.

Opičí neštovice v Evropě i v Americe

Průběh onemocnění u člověka je někde mezi planými a pravými neštovicemi a zahrnuje charakteristické puchýře. Má ale poměrně vysokou úmrtnost, která může dosahovat až kolem 10 procent nakažených. Jde ale o data pocházejí jen z Afriky a není tak jasné, jak vysoká by byla smrtnost v zemi s moderním zdravotnictvím. Inkubační doba je obvykle šest až šestnáct dní, onemocnění trvá mezi dvěma a čtyřmi týdny.

Nejvíce nákaz se objevuje v centrální a západní Africe, ale jsou známé i malé výskyty jinde, například v USA, Švédsku, Španělsku, Portugalsku a asi desítku podezřelých výskytů hlásí i Kanada. Aktuálně řeší několik případů nákazy i Velká Británie. V průběhu letošního května britští lékaři zaznamenali už 7 případů, přičemž zdroje nákazy jsou nejasné. Zřejmě ale zahrnují první komunitní přenos, tj. mezi lidmi, k němuž došlo mimo Afriku.

Jak se virus přenáší

Opičí neštovice, k našemu štěstí, zřejmě nejsou tak vysoce nakažlivé, jako třeba pravé či plané neštovice. O jejich šíření se ale mnoho neví. Odborníci doposud předpokládali, že se šíří buď od nakaženého zvířete, tedy zoonoticky, anebo velmi těsným kontaktem s nakaženým člověkem. Nynější situace ve Velké Británii teď ale možná přiměje vědce změnit názor.

Čtyři zcela nedávno detekovaní nemocní patří k LGBT komunitě. Panuje tudíž podezření, že se opičí neštovice mohou přinášet při sexu, což se doteď nevědělo. Virus se obvykle na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů. K šíření viru ale může podle Státního zdravotního ústavu docházet i respirační cestou a hlášený je i přenos z matky na dítě během těhotenství.

TIP: Překvapivý nález: V Pensylvánii objevili lahvičky, které zřejmě obsahují pravé neštovice

Jak je u viróz obvyklé, proti opičím neštovicím neexistuje žádný spolehlivý a bezpečný lék. Podle neurobiologa Omara Šerého ale vakcinace proti pravým neštovicím chrání člověka proti opičím neštovicím z 85 %. Tato vakcína se nicméně již desítky let nepoužívá, protože pravé neštovice byly k roku 1979 eradikovány.

Britští odborníci upozorňují, že současná situace je neobvyklá a že vše budou velmi pečlivě sledovat. Jedním dechem ale dodávají, že v současnosti není žádný důvod k panice. Podle Rastislava Maďara je riziko nákazy v Česku extrémně nízké, aktuálně by se dalo říct nulové. Není rozhodně důvod k obavám veřejnosti. Tato nemoc se z člověka na člověka navíc nepřenáší jednoduše.