Fotografie zachycuje československý meziválečný tank LT-35, kterého se vyrobilo na 300 kusů. Na straně států Osy se osvědčil na celé řadě bojišť druhé světové války. Nasazen byl v polském tažení, při západní kampani, v bojích na Balkáně a také za operace Barbarossa.
Škoda versus ČKD
V roce 1933 byl do výzbroje československé armády zaveden lehký tank LT-34 od firmy ČKD Praha, kterých se do roku 1938 vyrobilo na padesát. Tyto tanky měly své dětské nemoci hlavně co se týče mechaniky řízení, které vyžadovalo velkou fyzickou kondici řidiče a také se silně opotřebovávala pojezdová kola. Kromě toho tzv. traverza, která z boku chránila podvozek, v jízdě blátivým terénem zachycovala nečistotu a ta potom způsobovala poškození podvozku a pásů.
Na základě získaných zkušenosti s LT-34 vyhlásilo Ministerstvo národní obrany tendr na nový lehký tank. Monopol na výrobu tanků v Československu měla tehdy ČKD Praha. Škoda Plzeň měla o zakázku rovněž zájem, což pochopitelně vedlo k různým nekalostem a uplácení. Aby se tomu zamezilo, uzavřelo MNO mezi ČKD a Škodou kartelovou dohodu, že se soutěže zúčastní oba závody, přičemž každý bude mít za úkol vytvořit prototyp. MNO vybere zdařilejší návrh a oba podniky si rozdělí produkci vítězného typu na polovinu. V soutěži zvítězil v roce 1935 prototyp lehkého tanku firmy Škoda Š-IIa, který armáda přijala do výzbroje pod názvem Lehký tank-35 (LT-35). Prototyp byl předán do školy útočné vozby v Milovicích a následně jej armáda poslala na cvičiště do Vyškova ke zkouškám v terénu.
Dne 30. října 1935 objednalo MNO 298 tanků LT-35 s dodáním do konce července 1937. Během výroby stále probíhaly zkoušky tanků přijatých do výzbroje a některé staré stroje najely až 7 000 kilometrů, na kterých se postupem času odhalovaly a odstraňovaly nedostatky. Prvních 15 tanků LT-35 přišlo do stavu 1. pluku útočné vozby v Milovicích v prosinci 1935.
