Titan, největší měsíc Saturnu a druhý největší měsíc Sluneční soustavy, má hustou atmosféru. Díky tomu se v mnohém podobá naší planetě. Na detailních fotografiích Titanu lze dobře rozeznat světlé oblasti protkané tmavými klikatými čarami, jež připomínají krátké rozvětvené „odvodňovací“ kanály směřující k pobřežní linii. Jedná se o pevný povrch pokrytý ledem, po kterém tečou proudy kapalného metanu, jež končí v tmavé oblasti představující moře. „Vidíme zde říční systém vytvářející typickou deltu před ústím do moře. Vznikají tak pobřežní ostrůvky a mělčiny, podobně jako na Zemi,“ prohlásil Martin Tomasko z University of Arizona.
O přítomnosti kapalných uhlovodíků na Titanu spekulovali vědci již dávno. Hlavní složky tamní atmosféry totiž tvoří dusík, metan a etan. Plynný metan přechází do kapalné fáze při teplotách nižších než −170 °C, na povrchu měsíce se pak vypařuje, načež se formuje oblačnost, z níž vypadávají srážky v podobě kapek zkondenzovaného metanu. Po dopadu na povrch stéká metan po svažujícím se terénu a vytváří říční koryta, jimiž se dostává do níže položených míst. Tam pak vznikají jezera a moře a dochází k erozi okolního povrchu. Obdobnou činnost probíhající na Zemi označujeme jako „koloběh vody v přírodě“ – jen na Titanu cirkuluje místo vody právě metan.
