Ferdinand I. a jeho vláda (1.): „V Čechách udělám pořádek!“

Část českých stavů výstražně zvedala prst ještě dřív, než byl zvolen za panovníka. Tušili nebezpečí. V rakouských zemích dokázal v krátkém čase umlčet opozici, obnovil pořádky a vysloužil si pověst železného muže. Krátce po svém příjezdu do Čech napsal svému staršímu bratrovi Karlovi, římskému císaři a španělskému králi: „Pospíším si, seč budu s to, abych dal do pořádku záležitosti této země. Je zde spousta úkolů tak velikých a spletitých, že je to téměř k nevíře.“

Pod dohledem

Když nakonec dosáhl toho, že byl uznán českým panovníkem všemi stavy říše, mohl konečně začít s reformami. Hned v roce 1527, druhý rok jeho vlády, vznikla česká královská komora, jejímž úkolem bylo podchytit a mobilizovat veškeré druhy královských příjmů a hlavně se starat o vybírání daní – berní. Skrze českou královskou komoru se řadou opatření Ferdinand rychle dostal k moci nad finančními prostředky českého státu. Hned od počátku vlády plně obnovil panovnickou autoritu nad mincovním regálem a po dramatickém sporu se stavovským sněmem se zmocnil i nejvýnosnějších soukromých stříbrných dolů v Jáchymově. Vše se tak dostalo pod strohý úřední dohled.

A právě peníze se staly třecí plochou mezi panovníkem a českými stavy. Ferdinandovi totiž v Čechách patřilo jen několik korunních statků a vše ostatní bylo v rukou šlechty. Zřízení české královské komory bylo pro panstvo šokem, a když komora začala vyhledávat nové zdroje příjmů do královské pokladny, byla to pro ně katastrofa. Nárazový výběr daní se za Ferdinanda změnil na každoroční a královská komora získávala další a další pravomoci. Připravovala návrhy pro sněm, dohlížela na výběrčí, na údržbu královských hradů, na ražbu mincí, snažila se o obnovu korunních statků i o hornictví. Roku 1528 Ferdinand zrušil jednotu pražských měst, čímž Prahu nejvíc oslabil.

Proti králi

Kromě sporů, které vedl Ferdinand I. v Čechách, musel řešit i problémy v říši, kde v té době zuřila šmalkaldská válka. Samozřejmě na to nebyl sám, ale pomáhal svému bratru císaři. Začátkem léta roku 1546 se císařsko-královští sourozenci sešli v Řezně, aby se dohodli na společném postupu. V té době zasedal v Českém království zemský sněm, který měl schválit mimořádnou válečnou berni, ale neschválil. Na podzim 1546 potřeboval Ferdinand uskutečnit podpůrnou vojenskou akci z Čech do Saska. Povolal proto hotovost ke Kadani a pokoušel se ji přimět, aby se vydala do pole. Většina oddílů odmítla. Blížila se zima a nikdo z Čechů také nechtěl bojovat proti saskému kurfiřtovi (vůdci šmalkaldského spolku), který podporoval příjímání pod obojí. V lednu ale Ferdinand svolal zemskou hotovost znovu a to formou královského mandátu. Jako důvod udal to, že saský kurfiřt přímo ohrožuje české království. Se svoláním zemského sněmu se ani neobtěžoval, i když věděl, že právě jen zemský sněm může odsouhlasit užití domácího vojska.