Uranův měsíc Ariel možná pod svým povrchem ukrývá kapalný oceán

Dlouho to vypadalo, že jediným tělesem Sluneční soustavy s oceánem je naše planeta. V posledních desetiletích ale postupně přibývají další kandidáti. Jsou to zejména měsíce plynných obrů, které jsou sice na povrchu zmrzlé, ale pod ledovou krustou mohou ukrývat velkolepé oceány, v některých případech dokonce i podstatně objemnější než jsou ty pozemské. Nově se k měsícům, které možná disponují podpovrchovým oceánem, připojil i Ariel, čtvrtý největší měsíc planety Uran.

Indicie ukryté v ledu

Už nějakou dobu víme, že se na povrchu Arielu vyskytuje velké množství zmrzlého oxidu uhličitého (CO2). Je to zvláštní, protože i na tak zmrzlém objektu by se takový led měl postupně odpařit. Zdá se proto, že ho tam nějaký mechanismus neustále doplňuje. Mezi odborníky dlouho převažovala představa, podle které na povrch měsíce Ariel působí elektricky nabité částice ovlivněné magnetosférou Uranu. Při tomto procesu by mohlo docházet k radiolýze, při které ionizující záření rozkládá molekuly a umožňuje chemické reakce produkující oxid uhličitý. Výzkumný tým, který vedl Richard Cartwright z americké Univerzity Johnse Hopkinse, ale nabízí alternativní vysvětlení. Podle Cartwrighta by se zdroj oxidu uhličitého nemusel nacházet vně Arielu, nýbrž v jeho nitru.

Vědci poukazují na stopy přítomnosti oxidu uhelnatého (CO), který by se na Arielu vyskytovat neměl. Oxid uhelnatý mrzne při –205 °C, aby byl ale stabilní a nepřecházel do jiného skupenství, je zapotřebí nižší teplota – konkrétně –243 °C. Taková teplota na Arielu ale není. Podle vědců se teplota na povrchu Uranova měsíce pohybuje „jen“ okolo –207 °C. Výskyt stabilního oxidu uhelnatého tak podle vědců podporuje hypotézu o existenci podpovrchového oceánu, z něhož by CO i CO2 mohl trhlinami unikat na povrch. Výzkum Cartwrightova týmu zveřejnil odborný časopis Astrophysical Journal Letters.

Nová spektrální pozorování navíc naznačují, že na povrchu Arielu se mohou nacházet také uhličitanové minerály – soli, které mohou vznikat pouze interakcí kapalné vody s horninami. Jako nejpravděpodobnější zdroj oxidu uhličitého a uhelnatého vědci považují kombinaci obou faktorů, tedy radiolýzy a vlastního zdroje. Potvrdit či vyvrátit tuto tezi by mohla vesmírná mise, která by Uran a jeho měsíce důkladně zmapovala. Vzhledem k tomu, že mezi vědeckou obcí má výzkum Uranu velkou podporu, není vyloučené, že se jí v blízké budoucnosti dočkáme.