Úřadovny gestapa v protektorátu (2): Krví zkropené Kounicovy koleje
Nejvýznamnější a nejobávanější instituce nacistického bezpečnostního aparátu v protektorátu představovaly řídící úřadovny gestapa v Praze a Brně. Jejich sídla se stala symboly nenáviděného okupačního režimu
Také v Brně se první příslušníci gestapa objevili už 15. března 1939. Šlo o 70–80 členů vídeňské řídící úřadovny pod velením kriminálního komisaře Ewalda Taudta společně se 30 gestapáky ze Stuttgartu. Jejich prvním provizorním sídlem se stala budova policejního ředitelství, kterou ale brzy shledali jako nedostačující. V dubnu 1939 se tedy gestapo usídlilo v budově zemské školní rady na Mozartově ulici 3.
Já tě chci zabít!
Tady působilo až do prosince následujícího roku, kdy se trvalým sídlem brněnské řídící úřadovny stala nově adaptovaná Právnická fakulta Masarykovy univerzity na Veveří 70. Vznikla v letech 1928–1932 a nacisté ji zabrali během svého zásahu proti českým vysokým školám. Vzhledem ke značné prostorové kapacitě a výhodné poloze nedaleko centra města zde gestapo sídlilo až do dubna 1945. Někdejší posluchárny pro studenty a pracovny profesorů se proměnily v kanceláře a vyšetřovny, kde probíhaly výslechy.
Předchozí část: Úřadovny gestapa v protektorátu (1): Obávanou „Pečkárnou“ prošel i Alois Eliáš
Jména obávaných vyšetřovatelů, jako například Emil Seitz, Anton Rotter nebo Willi Braun, se natrvalo zapsala do paměti těch, kteří museli martyriem výslechů projít.
Během poválečného soudního procesu se Seitzem například jeden z bývalých vězňů vypověděl, že gestapák jej během výslechu týral bitím „…obuškem přes záda a kříže, kopáním do nohou a kyčlí, boxováním do žeber, bitím obuškem v krajině srdeční tak, až jsem upadl do úplného bezvědomí a zhroutil jsem se na zem. Na zemi mě kopal do žeber takovým způsobem, až jsem bolestí nabyl znovu vědomí. Nařídil mně vstát a začal mě tlouct po obličeji rukou tak, až mně přerazil pravý horní řezák. Řemínkem u obušku mě tloukl přes obličej. Když jsem řekl, proč mě bije, že mě zabije, tak odpověděl: Ty kurvo, já tě CHCI zabít!“
Místo studentů vězni
Také v Brně nacisté využívali pro vězeňské účely několik objektů. Nejhorší pověst si však právem získala policejní věznice otevřená v lednu 1940 v objektu Kounicových studentských kolejí. Postaveny byly ve dvacátých letech a sloužily k ubytování studentů až do 17. listopadu 1939, kdy je gestapo během velké razie obsadilo. Jelikož se nacházely v místě vzdáleném jenom několik set metrů od právnické fakulty, rozhodli nacisté vybudovat zde velkou věznici, kterou do dubna 1945 prošlo na 35 000 lidí z celé Moravy, ale i jiných zemí.
Tak jako v pražské Pečkárně, i na právnické fakultě zasedaly během obou civilních výjimečných stavů v letech 1941–1942 stanné soudy, které odsoudily k smrti velké množství českých vlastenců. Brněnské rozsudky se vykonávaly přímo na dvoře Kounicových kolejí, kde se popravovalo zastřelením i oběšením.
Další velká vlna exekucí zde proběhla od ledna do dubna 1945. Tehdy docházelo k exekucím zejména zajatých partyzánů a jejich spolupracovníků z řad domácího obyvatelstva. Celkově v „Kouničkách“ skončilo na popravištích téměř 700 lidí. Šlo o muže i ženy, lidi všech možných profesí od univerzitních profesorů po dělníky. Nejmladší obětí se stal ani ne jedenáctiletý Miloš Prudil, jehož rodiče podporovali partyzány.
Nelidské podmínky věznění v Praze i Brně pak mnoho dalších lidí vedly k sebevraždám, někteří zemřeli během výslechů, jiné zkosily výstřely strážných, když se nedovoleně přiblížili k oknům v celách. Obě protektorátní řídící úřadovny gestapa a jejich vězeňská zařízení tedy přinesly utrpení desítkám tisíc lidí a mnoho vězňů zde přišlo o život.
