Tip na výlet: Kamenný zvěřinec v Hostýnských horách

Na podzim jednoho roku jsme zaregistrovali, že v Hostýnských vrších se potuluje medvěd. Proto jsme do těchto překrásných kopců opět vyrazili s tajným přáním huňáče potkat a říct mu, ať na sebe tak hloupě neupozorňuje. Nakonec jsme ale našli jen jeho zkamenělého, mechem obrostlého dvojníka a k tomu spoustu dalších exotických zvířat…

Výchozím místem nám tentokrát byla malebná horská vesnice Rusava, která je ukrytá v údolí mezi kopci v nejzápadnějším cípu pohoří. Byla založena až v 17. století a zpočátku byla výhradně místem vyhnanství pro valašské rebelanty ze Vsetínska, kteří povstali proti pánům. Koncem 19. století pak Rusava proslula jako útočiště evangelických kněží ze Slovenska a pro svou malebnou polohu si ji zároveň oblíbili národně orientovaní umělci. 

Geologické skvosty v jedné linii

My jsme si však Rusavu vybrali kvůli úplně něčemu jinému. Jedny z mnoha zvrásněných hlubokomořských vrstevních sledů tvořících paleogenní geologický fundament Hostýnských vrchů se jmenují rusavské vrstvy. Od jiných vrstev se odlišují výrazným zastoupením hrubozrnných pískovců až jemnozrnných slepenců a v terénu na sebe upozorňují nápadnými skalními útvary. 

Na rovné linii jako podle pravítka leží za Rusavou Skalný, Obřany, Bludný, Smrdutá, Čerňava a Sochová, což jsou z přírodovědného a hlavně geologického hlediska jedny z nejpozoruhodnějších míst Hostýnských vrchů.

Orel na Skalném

První a zřejmě nejhezčí skály celých hor obdivujeme ve vrcholových partiích hory Skalný (709 m. n. m.) nad Rusavou. Tvoří je masivní pískovce a slepence rusavských vrstev zlínského souvrství z období eocénu a vede k nim pouze neznačený chodník od rozcestí turistických cest.

Skalní útvary na Skalném vytvořila mrazová destrukce nejvyšších partií výrazného hřbetu protaženého přibližně ve směru SZ-JV. Nejpůsobivější skaliska představují nejvyšší části mrazových srubů a mají podobu izolovaných torů. Jejich současný tvar určují jednak ukloněné horninové vrstvy (sklon zhruba 45° k jihozápadu), jednak vertikální plochy puklin. Tato skutečnost je hezky patrná hned na prvním osamoceném skalisku (směrem od západu), které se nazývá Orel. S trochou fantazie připomíná tělo ptáka se sklopenými křídly (křídla tvoří ukloněné vrstvy) a dosahuje výšku 8 metrů. 

Žába pod pietním místem

Několik desítek metrů dál směrem na východ vystupuje rozeklaná skalní věž s příznačným názvem Zub (výška 13 metrů), která přesvědčivě připomíná korunku stoličky i s kořenem. Uplatňování mrazového zvětrávání při její modelaci dokládají zřícené bloky ostrohranných balvanů na úpatí. Zub je zároveň malým pietním místem moravských horolezců, kteří Skalný s oblibou navštěvují a využívají. Několik tabulek vsazených do skály připomínají kamarády, kteří zahynuli při zdolávání vyšších hor.

Další pozoruhodné útvary vystupují na úbočích Skalného. Nepřehlédnutelná Žába vyčnívá do výšky 10 metrů z jižního svahu. Tvoří ji erozí vypreparované ukloněné vrstvy, které při vhodném pohledu z boku skutečně připomínají zkamenělého obojživelníka, dokonce i s okem. Po zádech sedící Žáby vedou schůdky pro odvážné až na její hlavu, která je ozdobena skalní mísou o průměru asi 30 cm. Ta je spolu s dalšími dutinkami ve skalních stěnách, zvanými voštiny, zajímavým dokladem probíhajících zvětrávacích a erozních procesů, kterým vděčí všechny skály Hostýnských vrchů za svůj vznik i neobvyklé tvary. 

Obřany a Psí hlavy

Další významnou lokalitou výchozů rusavských vrstev je hora Obřany se skromnou zříceninou stejnojmenného hradu. Kopec je to velmi nápadný a hrad patří s výškou 704 m. n. m. k nejvýše položeným na Moravě. Z jeho nedlouhé historie stojí za zmínku skutečnost, že byl patrně stavěn bez povolení a z rozkazu moravského markraběte a pozdějšího krále Karla IV. musel být ještě před dokončením zbořen. Bezzásahový režim přírodní rezervace vyhlášené roku 1991 příliš nesvědčí hradnímu zdivu, které porušují padající stromy více než neukáznění návštěvníci.

Na Obřany vede ze Skalného pohodlná turistická cesta, avšak ještě před závěrečným výstupem ke zřícenině je dobré si odskočit vlevo na návrší Psí hlavy, které je rovněž součástí chráněného území Obřany. Skalnímu uskupení podobného utváření jako na Skalném dominuje skalisko, které při pohledu z určitého směru připomíná hlavu zamračeného německého boxera s velkýma vztyčenýma ušima. Část téže skály vypadá ovšem z opačné strany jako protáhlá hlava dinosaura.

Od bludného medvěda na Smrdutou

Mnoho skalních útvarů v podobě mrazových srubů lemuje hranu hřebene, který klesá od obřanské zříceniny příkře dolů směrem na východ. Dostáváme se po něm až do hlubokého údolí Bystřičky na žlutou značku. Ta odtud pozvolna stoupá jižním úbočím hory Bludný, kde očekáváme další hezká skaliska. Bludný byl vyhlášen vzhledem k biotopu suťových lesů roku 2015 za přírodní památku a jeho vrchol zdobí 15 metrů vysoká skála přezdívaná Hostýnský Gibraltar. 

Těch 15 metrů je však jenom na severní stranu, na druhou je to lesní rovinka. Spíše než výškou a poněkud nadsazenou přezdívkou je Bludný pozoruhodný hlavou medvěda, která vyčuhuje přímo z vrcholu. Dokonce je i huňatá, mechem obrostlá. A hned za ní je přes hluboké údolí Bystřičky vidět vrch s nelibě znějícím názvem Smrdutá (750 m. n. m.), kam pokračují méně schůdným terénem beze značek naše další kroky. 

Lidoop s vyšpulenými rty

Jihozápadní úbočí nenápadného kopce Smrdutá skýtá svéráznou přírodní scenérii v podobě asi 500 m dlouhého balvanového proudu, který patří k nejdokonaleji vyvinutým v celé moravské karpatské oblasti. Neobvyklý útvar s typickým suťovým lesem a bohatou karpatskou květenou je od roku 1975 chráněný jako přírodní rezervace. 

Obtížně schůdný balvanový proud pod Smrdutou přetíná zhruba v polovině výšky zeleně značená vrstevnicová trasa vedoucí z Chvalčova na kopec Čerňava (844 m. n. m.). Cesta zde prochází přímo pod kolmými stěnami několika mrazových srubů, které jsou rozsety po celém západním úbočí Smrduté a svým pozvolným ústupem a destrukcí dodávají materiál níže ležícímu balvanovému proudu. Mrazové sruby v podobě izolovaných blokových skal zdobí také vrcholek hory, jemuž se turistická značka obloukovitě vyhýbá. Bizarní tvar má zejména skalní pilíř nazývaný přiléhavě Obří hlava. Spíše ale evokuje představu lidoopa nebo gorily s vyšpulenými rty. 

Nakouknutí do jeskyně

Další zajímavostí Smrduté je pseudokrasová jeskyně. Temná podzemní chodba připomíná místy uměle vyraženou štolu, je to však typická rozsedlinová jeskyně, kterou vytvořily přirozené přírodní pochody. Při vzniku úzké a nízké chodby s poměrně rovnými stěnami i stropy se uplatňovalo především svahové rozestupování pískovcových bloků podél puklin. To se projevuje ostře zalamovaným průběhem jeskynní chodby, která kopíruje hlavní puklinové směry. 

TIP: Ztichlá zákoutí skalního města: Na výletě za skalami zdobenými sněhem

Díky umělému rozšíření nejužších míst lze ve vhodném oblečení celou jeskyni o délce 56 metrů prolézt a vystoupit z podzemí druhým, o něco níže položeným otvorem. Takové dobrodružství si však rádi necháme ujít a dáme přednost šťastnému návratu domů.