Těžké dětství Václava II.: Co se dělo po Moravském poli

Za jeho nadvlády byla země zpustošena a ožebračena a její obyvatelstvo umíralo po stovkách při obrovském hladomoru, který doprovázel období neúrody. Ne nadarmo byla doba braniborského panování označena jako zlá léta po smrti krále Přemysla.

Trápení malého kralevice

Stejně jako trpěly pod tíhou nechtěného jha české země, strádal i jejich faktický vládce. Malý Václav byl totiž záhy i se svou matkou internován na opuštěném hradu Bezděz, který někdy v polovině 13. století nechal postavit jeho otec Přemysl Otakar II. Tehdejší kronikáři vyprávějí o podvýživě, nedostatečném oblečení a dalších strastech, kterými byl teprve sedmiletý kralevic trápen. Otázkou ovšem zůstává, zda středověcí kronikáři toužící především po tom, aby byla jejich díla čtena, poněkud nepřeháněli. Nezapomeňme, že přestože nám tehdejší spisy slouží jako prameny k poznání dějin, ve středověku fungovaly jako dnešní krásná literatura zejména k pobavení čtenářů.

Dobrý král navzdory osudu

Nejtěžší léta mladému kralevici nastala poté, co odtud uprchla jeho matka Kunhuta a zanechala Václava v internaci samotného. Počínání z určitého pohledu zavrženíhodné, jenže právě díky tomu mohla z bezpečného Opavska aktivně bojovat za práva svá i svého syna. Malý Václav pak už dlouho na Bezdězu nezůstal a již v září roku 1279 opustil domovinu. Jeho poručník Ota Braniborský se vracel zpět do vlasti a odmítl zanechat kralevice na pospas všehoschopného panstva. Co se dělo s Václavem v Braniborsku zůstává nezodpovězeno. Zbraslavský kronikář, který velmi obšírně zachytil dětství a mládí pozdějšího krále Václava II., o jeho pobytu v zahraniční internaci nepřináší mnoho zpráv.

Soustavné trápení a nedostatečná péče o tělo i duši však mohly vést ke značné neduživosti, s níž se později Václav potýkal. Rovněž se prý kvůli neblahému dětství bál bouřek a koček. Zdravotní problémy i smrt v nízkém věku pouhých 34 let (v červnu 1305) však nemusely být způsobeny právě tyranií Braniborce, kterého místní prameny líčí jaké krásného a udatného muže se zálibou ve dvorské poezii. Mohly souviset i s genovým zatížením Přemyslovské dynastie, která se podobnými náznaky projevovala i u dalších jejích členů. Přes nepříliš šťastné dětství a trpké počátky po svém návratu do vlasti v roce 1283 vyspěl Václav v duchaplného a rozumného panovníka, který v mnoha ohledech překonal slávu svého otce.