Tajemství vlasatic: Můžeme na obloze pozorovat komety bez ohonu?

Ve své podstatě představuje kometa meziplanetární těleso složené především z ledu, jenž ovšem není čistý: Jsou v něm zamrzlá nejrůznější prachová zrna, pocházející převážně z počátků existence Sluneční soustavy. 

Kometa, která se pohybuje daleko v hlubinách našeho solárního systému, tedy vypadá jako hrouda špinavého ledu s typickým rozměrem několika kilometrů a nejčastěji s velmi nepravidelným tvarem. Jakmile se však kometární jádro dostává do blízkosti naší hvězdy, led působením záření sublimuje a uvolňují se i uvězněná prachová zrna, jež sluneční záření výrazně rozptylují. Jádro se nejprve obalí jakousi pseudoatmosférou – komou –, a je-li ještě blíž, unikají částice z komy proti směru letu vlasatice a vytváří se známý chvost. 

TIP: Rekordní vlasatice: Ohon komety 153P/Ikeya-Zhang měřil více než miliardu kilometrů

Je tudíž jasné, že komety bez ohonu pozorovat můžeme: buď v případě, že se jádro nachází daleko od Slunce, nebo formuje-li se pouze koma, a nikoliv chvost, nebo je-li chvost velmi slabý. Vlasatice pak vypadá jako kulovitý mlhavý obláček. 

Je-li naopak kometární aktivita velmi nerovnoměrná s výraznými přetrvávajícími výtrysky v určitých směrech, může mít vlasatice ohonů několik, každý se zdrojem v aktivním centru: Například velká kometa z roku 1744 jich pozorovatelům nabídla hned šest.