Sýr, sýrek, syreček: V čem se lišily středověké mléčné produkty?

Mléko sloužilo ve středověku jako sezónní potravina. Dostatek se v hospodářství vyskytoval především v pozdním jaru a přes léto, když měly krávy telata. Při správném uskladnění syrečků (slovem syreček se ve středověku nerozuměly olomoucké syrečky, ale mléčný produkt, který dnes nalezneme v obchodě pod názvem tvrdý tvaroh) si však lidé mohli dopřát mléčný výrobek i v období, kdy už čerstvé mléko nebylo dostupné.

Oblíbená přísada

Na území Čech se sýry ve středověku vyráběly mléčným kvašením. Sýření (srážení mléka syřidlem) nebylo ještě tolik rozšířené. Sýr se vyráběl podomácku, ale věnovali se mu rovněž tehdejší specialisté (syrníci), kteří ve městech prodávali i máslo. Sýr z Čech dokonce vyváželi a rozšířili ho pod označením český sýr.

TIP: Tvarůžky: Zrající český unikát se u nás vyrábí už nejméně 400 let

Syrečky se uskladňovaly v dřevěných klecích na suchém místě, nejčastěji pod střechou nebo v komorách. Tvaroh či syrečky se také přidávaly do řady receptů, které se nám dochovaly do dnešních dnů. Naši předci si tak na Velikonoce připravovali koláč syrnej, vařili šišky syrné či  syrnou kaši, která byla oblíbeným svatebním jídlem. Sýry se také odváděly jako dávky v určitých dnech v roce církevním či světským majitelům vesnic a usedlostí. Byly také vcelku častým předmětem krádeží z již zmiňovaných komor, kde se skladovaly.

Napůl snězený syreček s cibulí, chlebem a kmínem se stal dokonce roku 1073 záminkou pro násilnost mezi nejvyššími duchovními. Pražský biskup Jaromír tehdy zbil olomouckého biskupa Jana, kterého osočil, že žije příliš lakomým způsobem života, jenž jeho církevní hodnosti nepřísluší.