Superschopnosti pavouků: Jejich tělo je dokonalý senzor pohybu
Pavouci patří mezi nejcitlivější tvory na vibrace díky tisícům speciálních senzorů na svém těle, které jim umožňují vnímat i nepatrné pohyby v okolí.
Podle vědců z Vídeňské univerzity jsou pavouci (hned po švábech) nejcitlivější na vibrace ve svém okolí. Jejich tělo je stavěné tak, že zaznamenají sebemenší pohyb a závan vzduchu. K mimořádné citlivosti pavoukům pomáhá zhruba 3 000 čidel umístěných na nejrůznějších částech tuhého exoskeletonu. Většina senzorů se nachází na nohou či v jejich blízkosti, jako například receptory vibrací, které jsou umístěny poblíž kloubů. Díky metodě zvané interferometrie bílého světla mohli neurobiologové podrobně prozkoumat složité mikromechanismy v těle pavouků.
Citlivost v nano měřítku
Ukázalo se, že čidla pavouků jsou složena z drobounkých štěrbinek lyriformních orgánů přijímajících informace o pohybu v okolí. Citlivost každé této štěrbinky je měřitelná v nano jednotkách a klesá se zkracující se délkou štěrbinky.
Vedoucí studie Clemens Schaber se zaměřil na dospělé samičky palovčíka středoamerického (Cupiennius salei), který byl pro svoji velikost a působivé dovednosti při lovu kořisti zkoumán již dříve. „Palovčík si nestaví síť. Je nočním predátorem, který sedí a čeká,“ popisuje objekt vědeckého zájmu Schaber. „Vibrace přijímá z listů rostlin. Jak v pavučině, tak na rostlině napadají pavouci původce vibrací tehdy, když vibrační amplituda spadá do určitého rozmezí a když vykazuje biologicky významný frekvenční rozsah.“
Pokud nejsou tyto podmínky splněny, pavouk nezaútočí, ale dál v tichosti vyčkává nebo uteče. Pavouci takto zaznamenají přítomnost jakéhokoli zvířete či člověka, ale pokud vetřelec zcela věrně nenapodobuje pohyby obvyklé pro pavoučí kořist, nedočká se žádné reakce. Citlivý senzorický systém tak pavoukům umožňuje šetřit energii, kterou by jinak plýtvali na zbytečné výpady.
Nejde o jedinou pavoučí „superschopnost“. Nedávná studie publikovaná v odborném časopisu Frontiers in Mechanical Engineering pro změnu ukázala, že palovčíci středoameričtí mají na svých nohou různě tvarované chloupky, které jim umožňují přidržovat se na různých površích. Podle Schabera nám může toto zjištění pomoci při vývoji lepidel a dalších materiálů.
