Stoprocentní zabijáci: Kdo jsou nejlepšími lovci mezi zvířaty?
Který ze zvířecích lovců je nejlepším a nejúspěšnějším predátorem? A jakým způsobem se k tomuto nepsanému „titulu“ propracoval? Uchazečů o místo pomyslného vítěze je určitě víc…
Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá(Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.
Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci.
Vraždící miláčci
Přidělení nálepky vražedného tvora těmto vrnícím klubíčkům s nevinným pohledem je určitě pro mnoho majitelů koček trochu velké sousto. Přesto je pravda, že kočka domácí(Felis catus) je nesmírně výkonným lovcem drobných obratlovců. A vzhledem k ohromným počtům koček, které se vyskytují v lidských domácnostech, představuje velmi významnou položku v přehledu největších zvířecích zabijáků. Podle statistik je například jen ve Velké Británii chováno asi 9 milionů koček, které ročně zahubí skoro 100 milionů drobných zvířat. I když jsou tato čísla nepochybně zkreslená ohromnými počty domácích koček, faktem zůstává, že kočka je fenomenální lovec vybavený silou, rychlostí, vrozenou technikou lovu i vražedně rychlými reflexy.
Pochopitelně i velké kočkovité šelmy patří mezi nejobávanější predátory. Tygr nebo lev jsou již odedávna vnímáni jako živoucí symboly síly a vznešenosti. V současnosti jsou ale zároveň i těmi nejohroženějšími tvory, kteří doplácejí na lidskou hloupost a bezohlednost.
Čelisti z doby dinosaurů
Mezi nejobávanější zabijáky afrického kontinentů nepochybně patří krokodýl nilský(Crocodylus niloticus), druhý největší plaz současnosti. Krokodýli jsou vrcholoví predátoři svých ekosystémů, schopní ulovit prakticky jakéhokoli živočicha, který se ocitne v jejich dosahu. Na suché zemi se jim lovecky moc nedaří, ale ve vodě klidně napadnou i hrochy nebo slony. Krokodýli jsou skvělí lovci, kteří útočí ze zálohy a dokážou být překvapivě hbití. Díky svému ektotermnímu metabolismu navíc vydrží celé týdny bez jídla. Hlavní zbraní krokodýlů nilských je ohromná síla jejich čelistí. Dospělí jedinci dokážou vyvinout stisk až 22 000 newtonů a většina zvířat z takového sevření prostě nemá šanci uniknout.
Krokodýli se obvykle spokojí s menší kořistí v podobě ryb, ptáků nebo drobných savců, byly ale zaznamenány případy zabití dospělé žirafy, buvola kaferského a dokonce i dospělého hrocha, ačkoliv podobných „výkonů“ obvykle dosáhnou jen velcí jedinci o délce kolem pěti metrů.
Velmistři spolupráce
Výbornými lovci nejsou jen kočkovité, ale i psovité šelmy, přestože u domácích plemen psů to už v takové míře obvykle nepozorujeme. Divoké psovité šelmy, jako jsou vlci, šakali nebo kojoti jsou ale skvělí predátoři. U vlků obecných(Canis lupus) byla pozorována značná úspěšnost při lovu velké kořisti, a to i mnohonásobně těžší, než jsou oni sami. Jsou známy případy, kdy si vlci troufnuli například na bizoní samce vážící až 900 kilogramů. Nespoléhají přitom na překvapivý útok ani na silné čelisti, ale spíše na schopnost kořist uštvat. Dokážou velmi vytrvale běžet a ještě před útokem vyčerpají prchajícího tvora natolik, že již není schopen se efektivně bránit. K tomuto účelu si vyvinuli schopnost kooperace ve smečce, kdy každý člen přesně ví, co má při lovu dělat.
Přesto ani vytrvalí vlci nedokážou štvát kořist víc než jednou nebo dvakrát denně. Schopnost dlouhodobého pronásledování kořisti je u vlků úžasná. Obvykle se štvanice odehrává na vzdálenost jednoho až dvou kilometrů, ale byl pozorován i případ, kdy vlk pronásledoval jelena na vzdálenost 21 kilometrů.
Superlovci hmyzí říše
Možná nejúspěšnější lovec celé živočišné říše nepatří mezi obratlovce, ale mezi hmyz. Je jím „obyčejná“ vážka, která je úspěšná až v 95 % loveckých pokusů. Pro srovnání je potřeba uvést, že u mnoha šelem se tato úspěšnost pohybuje sotva kolem 20 %. Vážky jsou k loveckému umění skvěle vybaveny – složenýma očima výborně detekujícíma pohyb tmavých bodů na pozadí oblohy, úžasnou souhrou svalů, které umožňují bleskovou koordinaci pohybů nebo mozkem, jenž i přes svoji jednoduchou stavbu dokáže přesně odhadovat další pohyby a manévry vyhlédnuté kořisti. Tito superpredátoři hmyzího světa se obvykle živí včelami, můrami nebo mouchami, větší druhy si ale mohou troufnout i na silnější kořist včetně jiných vážek.
Z hlediska počtu ulovených jedinců jsou nepřekonatelnými přeborníky kolonie bojovných mravenců, které dokážou za jediný den pochytat až 30 000 kusů kořisti v podobě různých bezobratlých nebo někdy i malých obratlovců. K tomuto součtu se ale dostávají jen díky vlastní početnosti – jejich kolonie může čítat až 500 000 jedinců.
Největší žrout všech dob
Určitě největším jedlíkem je zároveň největší živočich současného světa, ohromný kytovec plejtvák obrovský(Balaenoptera musculus), který může dosahovat délky přes 33 metrů a hmotnosti téměř 200 metrických tun. Jak ale tento mírumilovný obr zapadá mezi predátory? V jistém smyslu je totiž právě on největším zabijákem, i když jeho kořistí je jen drobný mořský krill. Jeden dospělý plejtvák je schopen za pouhý den pozřít asi 40 milionů těchto drobných korýšů o celkové hmotnosti kolem čtyř tun. Velryba vynaloží velké množství energie jen na samotné rozevření čelistí, proto si pečlivě vybírá, v kterých místech bude takto aktivní. Nejde samozřejmě o lov v pravém slova smyslu, ale ruku na srdce – který jiný lovec dokáže zahubit desítky milionů živých bytostí několika polknutími?