Šťastné a veselé kosmické! Jak prožívají sváteční dny posádky kosmických lodí a orbitálních stanic

Už první lidé, kteří strávili Vánoce za hranicemi atmosféry, si tehdy mírně zpestřili již tak docela dobrodružnou cestu kosmickým prázdnem... V prosinci 1968 zamířilo Apollo 8 poprvé k Měsíci. Astronauti měli na oběžné dráze kolem našeho souputníka strávit necelý den, shodou okolností 24. prosinec, v západní kultuře známý jako Christmas Eve neboli předvečer Vánoc. O den později, na Christmas Day čili vánoční den, pak měli zamířit zpět k Zemi.

Velitel Frank Borman před letem dlouho přemýšlel, jak během doby strávené ve sváteční předvečer na lunární orbitě oslovit veřejnost. Problém vyřešila jeho manželka, když navrhla přečíst úvod z biblické knihy Genesis. Deset veršů o stvoření světa nakonec od Měsíce opravdu zaznělo a společně se záběry na tamní pustou krajinu s nádhernou vycházející zeměkoulí na pozadí probudily v mnoha lidech skutečně mimořádné pocity.

Hostina u Měsíce

Co se týče dárků, ten nejlepší si posádka nadělila velmi brzy ráno 25. prosince, když motor SPS navedl jejich loď bezpečně na dráhu zpět k Zemi. Jak řídicímu středisku oznámil nadšený pilot velitelského modulu James Lovell po vylétnutí zpoza měsíčního kotouče: „Tímto vám oznamujeme, že Santa Claus existuje!“

Lovell, Borman a William Anders nepřišli dokonce ani o sváteční tabuli. Firma Whirlpool Corporation, jež v té době připravovala stravu pro pilotované lety NASA, myslela i na zmíněnou příležitost. Balíčky se slavnostním menu obsahovaly krůtí maso v husté omáčce, brusinkový džus či grepový punč a nesly nápis „Merry Christmas“. Pracovnice Whirlpoolu si přitom daly zvláštní práci a ovázaly je zelenými stuhami z nehořlavého plastu.

Tajný a zakázaný

Nejednalo se však o poslední překvapení, jež na astronauty čekalo. V balíčku s jídlem našel každý z nich také malou lahvičku Coronet VSQ California Grape Brandy, kterou jim nechal tajně přibalit šéf letových operací Donald Slayton. 

Než však mohli Anders a Lovell ochutnat, zasáhl jejich velitel a zakázal jim lahvičky otevřít. Velmi rozumně zhodnotil, že kdyby se během zpáteční cesty cokoliv stalo, mohla by dát média případný problém do souvislosti právě s alkoholem. Co na tom, že ho bylo necelých šedesát mililitrů, jež nemohly mít na úsudek či koordinaci dospělých mužů pražádný vliv. Let byl velmi ostře sledován a NASA si nemohla dovolit ani sebemenší, byť uměle vykonstruovaný skandál.

Stromek, dárky, kometa

Na další Vánoce ve vesmíru si lidstvo muselo počkat do roku 1973, kdy na stanici Skylab pobývali Gerald Carr, William Pogue a Edward Gibson coby posádka mise SL-4. Čtyřiadvacátý prosinec se pro ně nesl ve znamení příprav, jež se však úplně netýkaly vánočních oslav: Následujícího dne měli totiž Carr a Pogue absolvovat výstup do volného prostoru. Zmíněný bod letového programu znamená pro každého astronauta velkou událost. A tentokrát sváteční náladu ještě umocnil fakt, že mezi hlavní body vycházky patřilo fotografování komety Kohoutek, jež se v té době blížila přísluní.

Symbolika vlasatice a Vánoc samozřejmě nenechala astronauty chladnými, nicméně během výstupu příliš času na rozjímání neměli. Po návratu na stanici a nutných úkonech si ale přece jen dopřáli vánoční pohodu. Z použitých kontejnerů na uchovávání potravin si vyrobili improvizovaný stromeček, místo ozdob ho zkrášlili barevnými nálepkami a na špici se krásně vyjímala kometa Kohoutek z hliníkové fólie. 

Řídicí středisko jim pak prozradilo, že jsou na palubě pro každého schovány malé dárky, a přidalo instrukce, ve které části stanice hledat. Vánoce se tak staly pro trojici astronautů nezapomenutelným zážitkem, zatímco silvestr naopak pro­běhl téměř mimo jejich zájem: Jelikož byl na Nový rok brzy ráno naplánován jeden z experimentů, museli jít brzy spát.

Místo alkoholu tinktura

Ve stejné době, kdy posádka mise SL-4 hledala na Skylabu své dárky, kroužili kolem Země i Pjotr Klimuk a Valentin Lebeděv v Sojuzu 13 a plnili program zaměřený na astrofyzikální pozorování pomocí teleskopu Orion 2. V Sovětském svazu se však Vánoce slavily jindy a jinak: Hlavní svátky připadaly na Silvestra, kdy se vítal nový rok u jedličky „jolky“, pod kterou schovával dárky děda Mráz. Když ovšem rozdával nadílku za rok 1973, byli už Klimuk a Lebeděv zpátky na Zemi.

V prosinci 1977 pak pobývali na oběžné dráze Jurij Romaněnko a Georgij Grečko, první stálá posádka Saljutu 6. Oslavy sovětských Vánoc a současně příchod roku 1978 si mohli teoreticky užít šestnáctkrát – tolikrát za den stanice obkroužila Zemi. Nic takového se však samozřejmě nekonalo, na palubě se žilo podle moskevského času. Kosmonauti si večer dopřáli speciální pohoštění zahrnující polévku šči, telecí maso a ovocné tyčinky. Silvestr se také musí pořádně zapít, proto si přiťukli tubami s… ovocnou šťávou. Na mírně alkoholické nápoje ale přece jen došlo: Lékaři doporučovali užívat pro zvýšení imunity tinkturu z eleuterokoku ostnitého. Na přelomu roku tak medikament – samozřejmě ve velmi uměřeném množství – přišel vhod.

Oslavy na ruský způsob

Další vánoční oslava se za hranicemi atmosféry odehrála až v roce 1987, kdy Vladimir Titov a Musa Manarov trávili svátky na stanici Mir. Mimochodem, Manarov zažil na oběžné dráze v historické premiéře dvakrát klasické i pravoslavné Vánoce, a to v letech 1987–1988 a 1990–1991. Když už hovoříme o prvenstvích: Jelena Kondakovová oslavila v roce 1994 vánoční čas ve vesmíru coby první žena a Němec Thomas Reiter získal o rok později tentýž primát jako první člověk s jiným než ruským či americkým pasem.

Co se týče Miru, oslavy tradičních Vánoc přenechávali Rusové svým evropským a americkým kolegům a sami spíš holdovali Novému roku a později i pravoslavným svátkům připadajícím na 7. ledna. Na palubě se tak postupně sešlo několik umělých stromečků, přičemž některé byly nazdobené předem, jiné si kosmonauti upravili sami. Nesměly chybět nejrůznější plakátky s barevnými nápisy a Rusové se podle svého zvyku ze Země dívali na silvestra na komedii Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel. I v dnešním Rusku se film těší velké oblibě a jeho tradiční sledování na konci roku se dá přirovnat k české vášni pro štědrovečerní Popelku.

Pašované bublinky

Slavnostní menu muselo zahrnovat pokud možno čerstvé ovoce a zeleninu a kosmonauti se také dělili o pochoutky, jež v zásobovacích Progressech dorazily od jejich blízkých. Pokud jde o alkohol, který se s oslavami nerozlučně pojí, braly posádky zavděk již zmíněnou tinkturou z eleuterokoku. A není žádným tajemstvím, že se na Miru zcela legálně v palubní lékárničce – a méně legálně i jinde – nacházel koňak či armaňak. Jeden silvestr na zmíněné první modulární stanici si však z hlediska alkoholu připsal zajímavý primát…

Příchod roku 1995 měla na Miru kromě Alexandra Viktorenka a Valerije Poljakova oslavit také již zmiňovaná Jelena Kondakovová. Její manžel, známý ruský kosmonaut Valerij Rjumin, z vlastní zkušenosti dobře věděl, jak těžké je odloučení od rodiny a blízkých, a tak se rozhodl přichystat své ženě překvapení. S pomocí známých nechal na palubu Progressu M-25, který startoval v listopadu, tajně propašovat láhev šampaňského. Oslava silvestra na stanici tak byla obzvlášť veselá a radost posádky ze zakázaného ovoce nezkalil ani fakt, že když Poljakov láhev odzátkoval, polovina obsahu se ve formě pěny rozprskla do stran. Notnou část večera pak kosmonauti strávili otíráním všech povrchů…

Mezinárodní vánoční směsice

Zatímco na Miru se oslavy nesly převážně v ruském duchu, na ISS už se sváteční doba odehrává ve znamení větší různorodosti. Vzhledem k odlišným termínům Vánoc v jednotlivých zemích si je mohou posádky užít od 25. prosince až do 19. ledna – podle vyznání se používá gregoriánský i juliánský kalendář. Astronauti mívají ve sváteční den odpovídající menu, přičemž každá zastoupená národnost obvykle dodá „něco svého“.

Ani tradice přípravy cukroví již není dobyvatelům vesmíru cizí. V roce 2019 si mohl italský kosmonaut Luca Parmitano vyzkoušet pečení čokoládových sušenek, když firma Nanoracks spolu se startupem Zero G Kitchen poslala na oběžnou dráhu experimentální pec. Z předem připraveného těsta pak vzniklo pět kousků zmíněné pochutiny, posádka je však nesměla sníst, jelikož byly určeny pro analýzu v laboratoři na Zemi…

Ani punčochy a malé stromečky přitom nezůstávají prázdné. Astronauti si vyměňují dárky mezi sebou a otvírají také balíčky dopravené na stanici v nákladních lodích. Zajímavý je v dané souvislosti zvyk ruských rodin: Experti z týmu psychologické podpory manželkám kosmonautů doporučují, aby svým mužům posílaly vlastnoručně vyrobené dárky. A tak se na nohách členů posádek občas objevují třeba ručně pletené ponožky, zatímco si jejich novopečený majitel pochutnává na čokoládové figurce, kterou odlila jeho žena. Samozřejmostí je videokonference s blízkými a natáčení svátečních pozdravů i videí, jež následně využívají mediální oddělení jednotlivých kosmických agentur. 

Dvakrát Nový rok

Když pak dojde na poslední den roku, zprvu nic nenapovídá, že by měl být něčím výjimečný. Silvestr znamená víceméně běžnou pracovní rutinu, stejně jako u mnoha pozemských profesí. S večerem však ruch na palubě utichá a nastává čas na hovory s rodinami či sledování filmu. Rusové se neobejdou bez již zmíněné Ironie osudu, ostatní se občas dívají na některý z novějších trháků.

Příchod nového roku se na ISS kvůli časovým pásmům vítá minimálně dvakrát. Nejdřív jsou na řadě Rusové, kteří v prvních minutách nového letopočtu podle moskevských hodinek sledují tradiční proslov prezidenta v televizi. Stanice však funguje dle greenwichského času, takže posádka jako celek slaví přelom roku zároveň s obyvateli Británie. U společného stolu v modulu Unity si kosmonauti připíjejí striktně nealko nápoji, ochutnávají nejoblíbenější pochoutky z palubní spíže, a protože se na ISS nachází hned několik hudebních nástrojů, skromnou oslavu často doprovází i vlastní produkce. Jelikož v Americe se poslední sekundy roku odpočítávají mnohem později, bývají už astronauti v okamžiku vítání nového letopočtu například na Times Square většinou uvelebení ve svých spacích pytlích.

Volný první den

První leden každého roku se u posádek těší značné oblibě, neboť letový plán téměř vždy zahrnuje volný den. Stejně jako lidé na Zemi tedy mohou astronauti odpočívat, povídat si s rodinami a kochat se výhledem na modrou planetu. 

Jak vidno, i technicistní svět kosmonautiky dokáže prožít závěr roku ve slavnostním duchu, bez ohledu na národnost, kulturu či vyznání. Oslavy by měly lidi spojovat, a přesně to se posádkám kosmických lodí a stanic daří. Až tedy na Štědrý večer usednete k prostřenému stolu nebo budete na silvestra stát v kruhu blízkých se sklenkou šampaňského v ruce, zkuste na chvíli obrátit zrak vzhůru, kde několik mužů a žen tráví sváteční chvíle v izolaci od zbytku lidstva. S jejich blízkými a koneckonců i s námi je spojují právě ty jednoduché úkony a rituá­ly, jež vlastně spoluvytvářejí naši civilizaci. Nuže – šťastné a veselé kosmické a do roku 2024 hodně zdraví, štěstí i dobrých zpráv nejen z vesmíru!