Spletité osudy evropského unikátu: Pohádka o mandloňovém sadu z Hustopečí
V časném jaru ohromí poutníka putujícího jižní Moravou pohled na narůžovělý oblak. To na jihozápadních svazích Staré hory v Hustopečích u Brna – uprostřed ještě posmutnělé a fádní krajiny – rozkvetly mandloně!
Mandloňový sad na dohled Pavlovských vrchů působí jak zázrak. Jako by sem dorazili poslové z dalekého orientu! Kdy přesně byly mandloně na Staré hoře poprvé vysazeny není jisté, ale různé neurčité záznamy a indicie ukazují, že se tak stalo někdy před třemi sty lety. Tehdejší bohutická šlechta dala mandloně, respektive broskvoně, dovézt z Uher. Broskvoně totiž byly naroubovány na mandloňové podnože. Později za krutých zim broskvoně zmrzly, ale mandloňové podnože nikoliv. Teplomilná mandloň tak kuriózně prokázala vůči mrazům větší odolnost než broskvoň a zajistila si na Moravě dlouhou budoucnost.
Ve sluneční lázni
Mandloň obecná (Primus dulcis nebo rovněž Amygdalus communis) patří do čeledi růžovitých (Rosaceae) a rodu slivoní (Primus). Dorůstá výšky tří až deseti metrů, má nepravidelnou, „rozvrkočenou“ korunu a většinou pokroucený a křivý kmen s drsnou, podélně rozpukanou borkou hnědé až načernalé barvy. V Česku rozkvétá na přelomu března a dubna bílými nebo růžovými květy, které vyrůstají v párech na kratičkých, tlustých stopkách na dosud neolistěných stromech. Tím, že se květy objeví na holých mandloních, je něžný dojem zázraku o to mocnější.
Mandloně mohou růst v podstatě tam, kde se daří broskvoním a meruňkám. Na jižní Moravě (Valticko, Velkopavlovicko) se ovšem meruňky nekryjí s výskytem zbytků mandloňových kultur. Mandloně mají totiž na suché a žhavé léto ještě větší nároky než například vinná réva. Velmi jim svědčí horké stepní ovzduší bez vodních par, ranních mlh a bez zatažené oblohy. Nejlépe jim vyhovují sušší vápenité půdy s dostatkem draslíku.
Nebezpečí hořkých mandlí
Střídavě vyrůstající listy, které se na mandloních posléze objeví, mají světle zelený odstín. Jsou protáhle zašpičatělé a dlouhé 7–11 cm. Mandloň je příbuzná s broskvoní, ale její vnější oplodí není na rozdíl od broskví dužnaté; je naopak tuhé a při zralosti puká. Uvnitř se nachází tvrdá pecka, která ukrývá skutečný plod – mandli.
Semena hořkých mandlí (varieta amara) obsahují podobně jako meruňky amygdalin. Kvůli této látce, z níž se za určitých okolností může uvolnit kyanovodík, může být pět až deset hořkých mandlí pro děti smrtelnou dávkou. Olej z hořkých mandlí, který se přidává jako přísada do pečení, kyselinu kyanovodíkovou neobsahuje, má pouze neškodnou aromatickou látku benzaldehyd. Sladké mandle (varieta dulcis) a praskavé mandle (varieta fragilis) chutnají příjemně sladce.
Vznik mandloňového „impéria“
Dlouho u nás převažovala domněnka, že mandloňové květy v pozdních mrazech zmrznou a tudíž nemohou plodit. To definitivně vyvrátil až inspektor univerzitní botanické zahrady František Jirásek. Dvacet let pozoroval mandloňové stromy v univerzitní zahradě v Brně i na mnoha místech Jižní Moravy a pečlivě studoval obecní kroniky a vědecké floristické záznamy. Jeho práce dokázala, že mandloň je vůči mrazům i škůdcům mnohem odolnější než broskvoně nebo meruňky.
Po druhé světové válce se k nám pro potřeby čokoládoven dováželo tři sta vagónů plodů mandlí ročně. Socialistické Československo chtělo být ve výrobě mandlí soběstačné a hledalo se místo, kde by se mandloním dařilo. Po dlouhém výzkumu padla volba na Hustopeče u Brna. A okamžitě bylo zahájeno scelování pozemků.
První výsadba mandloní byla realizována na jaře roku 1949 (do té doby rostlo v Hustopečích pouze sedmnáct starších mandlovníků). Zlatý věk mandloní však nastal v šedesátých letech 20. století – tehdy zde rostlo padesát tisíc mandloní na 185 hektarech, což ve střední Evropě absolutně nemělo obdoby.
Rozpad na fragmenty
Nic netrvá věčně. Ve „zlatém mandloňovém věku“ pozemky s mandloněmi vlastnila a obhospodařovala společnost Čokoládovny Zora Olomouc. V roce 1999 došlo k rozdělení společnosti a následníci ztratili o mandloňové sady zájem. Restituované pozemky mají mnoho majitelů – někteří z nich je nechali ladem, jiní mandloně vykáceli a přeměnili pozemky na vinice.
Zbylé neprořezávané mandloně rychle zahušťovaly koruny, usychaly a rozlamovaly se. Nálet akátů jen dokončoval dílo zkázy. Z padesáti tisíc mandloní zbylo do dneška jen 1 200 stromů ve dvou sadech – na Staré hoře na ploše 2,7 ha a na Kamenci na 1,7 ha. Přesto se stále jedná o absolutní středoevropský unikát.
Záchrana prostřednictvím dětí
Na jaře 2006 nastalo to, co jednou nastat muselo: zanedbané a poničené mandloňové sady poprvé nevykvetly. Osud unikátní lokality však nenechal všechny lhostejnými. Polnici na poplach přiložily k ústům děti ze základní školy na Komenského ulici v Hustopečích – s učitelkou Miroslavou Beranovou vypracovaly projekt na záchranu mandloňových sadů, roznášely letáčky, sbíraly podpisy pod apelativní petici.
Dětské hlasy byly naštěstí vyslyšeny. O sady projevilo zájem vedení města Hustopeče a snaží se vyřešit složité majetkové vztahy. Sady byly – i díky sponzorům – vyčištěny od náletových dřevin a mandloně postupně prořezávány.
V květnu 2015 začala hustopečským mandloňovým sadům nová éra. K devíti stovkám stromů přibylo téměř sto padesát mladých výpěstků. Do jejich výsadby se mohla zapojit široká veřejnost. Zájemci si zasadili stromky na Den rodin 15. května. S vypěstováním pomohli pracovníci ústavu Mendeleum zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Lednici. Z matečných stromů, které rostly v Hustopečích, odborníci odebrali očka. Ty naočkovali na podnože. Díky tomu je všech pět odrůd mandloní, které se nachází v mladém sadu, původních hustopečských.
V roce 2016 opět došlo k výsadbě mladých mandloní. Nový sad vznikl na půl hektarovém pozemku na Starém vrchu za rozhlednou, zasadilo se téměř šedesát nových mandloní. V revitalizaci mandloňového sadu na Starém vrchu chce vedení města pokračovat i v budoucnu.
Skutečně pohádkový konec?
Rozkvetlé mandloně jsou velkým lákadlem pro turisty, kteří se u Hustopečí začali logicky více objevovat po rekonvalescenci stromů. Proto byla v jednom ze dvou sadů zbudována rozhledna slavnostně zprovozněná 31. března 2012. Vznikla zde i Mandloňová stezka, která spojuje sady s nedalekou přírodní rezervací Kamenný vrch. Ta na ploše 5,81 ha chrání vegetaci drnové stepi a teplomilných trávníků s množstvím vzácných stepních rostlin a živočichů – vyskytuje se tu např. vzácná rostlina hadinec červený (Echium maculatum). Stará hora skrývá i další Evropsky významnou lokalitu – Přední kopaniny, která chrání cenné stepní trávníky. Krajina na dohled Pálavy má poutníkům vskutku co nabídnout.
TIP: Omamné květy a písně: Svícny jírovců a slavičí zpěv
Někdejší dlouholetý správce mandloňového sadu Rudolf Poslušný je střízlivým realistou: „Neočekávám, že by sad vydělával a byl výrazným finančním přínosem, ale byl bych rád, kdyby alespoň zůstal zachován. Byla by škoda, kdyby úplně zanikl.“ Většina pohádek mívá šťastný konec. Nezbývá než doufat, že pohádka hustopečského mandloňového sadu nebude výjimkou…
Mandloňová domovina
O pravlasti mandloně nemají botanikové přesné údaje, ale obecně předpokládají, že pochází z Malé Asie (Afghánistán, jižní Írán, Ázerbájdžán, Kurdistán) a ze Zakavkazska. Odtud se postupně rozšířila do Středomoří. Jedno z vědeckých jmen mandloně – amygdalos – je řeckým výrazem, který vznikl z asyrského názvu pro mandli. Ahmygdala znamená pěkný strom. V současné době se mandloně, kromě původního rozšíření a Středomoří, pěstují v jižní Francii, v Porýní a samozřejmě na Balkánském poloostrově (zejména v Řecku). Běžně jsou pěstovány také v Jižní Americe a v USA.
