Spitzerův dalekohled odhaluje tajemství jídelníčku supermasivních černých děr
Pozorování Spitzerova dalekohledu poodhalují stravovací zvyklosti supermasivních černých děr v centrech galaxií.
Pohlcování mohutných shluků kosmického materiálu supermasivními monstry v centrech galaxií bývá doprovázené změnou jasnosti černých děr. Poněkud překvapivě se to ale netýká všech supermasivních černých děr. Gravitační monstra sídlící v Mléčné dráze a v blízké Galaxii v Andromedě vypadají v tomto ohledu až neobvykle klidně. Znamená to snad, že jsou tyto černé díry na dietě?
Na jídelníček supermasivní černé díry z Andromedy si počátkem roku posvítili vědci z Astrofyzikálního ústavu na Kanárských ostrovech a Univerzitní observatoře v Mnichově. Vědci nejprve simulovali různé stravovací scénáře a ty pak zpětně porovnali se snímky Spitzerova dalekohledu. Ukázalo se, že supermasivní černá díra v Andromedě rozhodně nehladoví – okolní materiál naopak konzumuje průběžně v kontinuálním proudu, který nemění její jasnost. Vzhledem k podobnosti Galaxie v Andromedě a Mléčné dráhy vědci předpokládají, že podobné chování lze očekávat i u „naší“ supermasivní černé díry i přes jejich odlišnou velikost.
Zatímco odhadovaná hmotnost supermasivní černé díry v srdci Mléčné dráhy činí 4,3 milionu sluncí, hmotnost gravitačního monstra v Galaxii v Andromedě se pohybuje mezi 100 až 140 miliony sluncí.
