Soumrak nad hašišovou oázou: Přichází konec drogové turistiky v Indii?

Pokud budete hledat nejzapadlejší kousek planety, jen těžko narazíte na izolovanější místo. Vysokohorská indická vesnička Malana byla od okolí odříznutá po celá staletí. Místní mluví vlastním jazykem a také mají vlastní tříčlennou radu. V nadmořské výšce přes dva a půl tisíce metrů nad mořem jim ostatně nic jiného než spolehnout se sami na sebe nezbývá. 

Svět uzavřený cizincům

Osmdesátiletá Gori vyráží den co den do kopců nad Malanu, aby tu rostliny marihuany mnutím v rukách proměnila na v údolí žádaný hašiš. Dělá to tak od nepaměti. Když se jí zeptáte na strasti každodenního života, odvětí: „Všechno sem nahoru tu dlouhou cestu taháme na dřevěných saních. Mouku ani jiné zrno tady nelze vypěstovat. Nic jiného tu neroste. Takhle tu musíme žít. A těch pár rostlin, co vypěstujeme, nám sklidí policie. Tak co máme dělat.“

Malana je svět sám pro sebe a od nejbližší silnice je to sem několik dní cesty. Cizinec je pro místní nečistý a nikdo se ho nesmí dotknout. Zvíře tu musí obětovat dokonce i v případech, kdy se turisté dotknou zdí chrámu. Proto se všichni cizinci, kteří sem přijedou, musejí ubytovávat jen na okraji vesnice.

Drogou proti hladu

V poslední době přichází do Malany čím dál víc turistů a to přináší i pozornost úřadů. V době sklizně marihuany sem policisté vyrážejí den co den. Šlapou dlouhé desítky kilometrů, aby mačetami posekali ukryté rostliny. Gori proto za prací na marihuanová pole chodí hodinu od posledního domu vesnice a doufá, že její rostliny policisté neobjeví. Denně mezi dlaněmi užmoulá zhruba 20 gramů hašiše.

Člen místní rady Jabe Ram popisuje situaci vesničanů: „Chtějí po nás, abychom s pěstováním přestali. My ale pokračujeme, co nám zbývá? Musíme něco jíst. Kdyby vláda něco udělala, ochránila nás před hladem a zimou, možná bychom přestali. Nechceme ale hladovět, i když nám hrozí vězení.“

Konopí jako součást kultury

Hašiš z vrcholků hor je v údolí velice žádaný. Začalo to už komunitou hippies před více než padesáti lety a „květinové děti“ sem přijíždějí stále. Jen se mění jména destinací jejich původu. Aktuálně je prý hašišová turistika v kurzu hlavně u Izraelců. Marihuana a všeobecný klid tu působí jako balzám na duši. Popularitu indických hor potvrzuje Izraelka Amit: „Izraelci sem často jezdí po absolvování základní vojenské služby. Je tu úžasný výhled, je tu neuvěřitelný klid a taky ten hašiš.“

Místní s rostlinami, které vyrostou za každých podmínek, žijí už po celá staletí. Jsou o tom záznamy v místní kronice. A vždy si z nich dokázali vzít to nejlepší. Konopí je například pověstné svojí pevností. 

Místní zákonodárce Maheshwar Singh, jemuž je už 67 let, dokumentuje sepětí zdejších lidí s konopnými rostlinami: „Konopná vlákna se tu odpradávna používala třeba na výrobu provazů na uvazování dobytka. Vyrábí se z něj i boty zvané pula. Tahle rostlina tu měla vždy celou řadu využití. Občas se lidé i zkouřili. Když ale později přišli místní na to, že se na marihuaně dá slušně vydělat, chytli se toho. Přišlo to zejména v době, kdy sem ve velkém jezdili hippies.“

Hory místo drog?

Od roku 1985 je pěstování marihuany nelegální a indická vláda chce současnou situaci změnit. Podle statistik tu v okolí na 240 hektarech vyrostly rostliny, z nichž bylo vyrobeno 12 tun hašiše. Policie proto zákon prosazuje stále častěji. Ve státě Himáčalpradéš, kde leží i vesnička Malana, bylo za rok 2015 v souvislosti s marihuanou zatčeno přes 600 lidí – trojnásobek počtu zadržených před deseti lety. To ale turisté neřeší, ti přijeli hlavně odpočívat.

Francouz Florent DuPont je ze zdejšího prostředí nadšený: „Na světě je jen pár míst otevřených marihuaně. Jedním z nich je teď Kalifornie. Stále je tu Amsterodam. A také tady údolí Parvátí. To je vyhlášené. Když navštívíte místní, dostanete se k dobrým věcem. Je to tady místo pro lidi v pohodě. Pro kuřáky i pro horolezce.“

Jenže Malana o svoji jedinečnost v nejbližších letech přijde, nic s tím neudělá ani roky budovaná přísná izolace. Na to se jméno vesnice až příliš často objevuje v turistických průvodcích. Jsou tu ale desítky dalších míst, která je třeba ochránit před vlivy zvenčí. Kdo ví, možná, že záchrana vede právě přes vymýcení staletých tradic. Když tu nebude hašiš, budou ze zahraničí jezdit namísto milovníků drog zase jen milovníci hor.