Souboj bývalých spojenců: Duel tanků PzKpfw 35(t) vs. Renault R 35 (2)
Šestá tanková divize vděčila za svůj bleskový postup rovněž původně československým lehkým tankům LT vz. 35 s novým názvem PzKpfw 35(t). Proti nim se postavily početné, avšak špatně organizované francouzské obrněné útvary, ve kterých dominovaly lehké, ale pomalé stroje Renault R 35
V první světové válce Francie patřila mezi průkopníky tankového vojska a jako první země na světě zavedla do služby tank s otáčivou zbraňovou věží – proslulý Renault FT. S tím však ostře kontrastuje zaostávání francouzských obrněných jednotek v meziválečné éře, což koneckonců zapadalo do celkové neutěšené situace v armádě a společnosti.
V pěchotních jednotkách proto stále dominoval kdysi přelomový, ale počátkem 30. let zoufale zastaralý Renault FT, ačkoli se již od poloviny 20. let objevovaly plány na jeho náhradu. Z politických i ekonomických příčin se však neustále odkládaly, měnily a rušily, a proto armáda specifikovala nový typ až v roce 1933. Soutěže se zúčastnilo 14 firem.
Náhrada za legendu
Pět z nich pak postavilo prototypy nového lehkého pěchotního tanku, jenže v roce 1934 se požadavky znovu změnily, jelikož generálové rozhodli o zesílení pancíře z 30 na 40 mm, aby výsledné vozidlo lépe vzdorovalo německým 37mm dělům. První prototyp dodala firma Renault pod označením ZM. Tank v roce 1935 prodělal modifikaci, aby vyhověl onomu požadavku na silnější pancíř, který nakonec dosahoval tloušťky až 43 mm, což na vozidlo o celkové hmotnosti něco přes 10 t nebylo vůbec špatné. Armáda už spěchala, protože vnímala stále reálnější hrozbu vypuknutí války s Německem, takže v dubnu 1935 zadala objednávku na prvních 300 sériových obrněnců pod označením Char léger Modèle 1935 R, byť tank se běžně označoval jako R 35.
Do jara 1940 se vyrobilo zhruba 1 600 vozidel a jednalo se o vůbec nejpočetnější typ tanku v rámci francouzské armády. Kromě toho si vozidlo objednali také zahraniční zákazníci – Polsko a Rumunsko, které jej následně i licenčně vyrábělo. Obrněnec působil elegantně, navíc byl opravdu jednoduchý a levný, jenže podobně jako většina tehdejších francouzských tanků se vyznačoval v zásadě zastaralou konstrukcí. Ačkoliv disponoval vcelku kvalitním pancéřováním, z hlediska pohyblivosti, palebné síly a ergonomie se rozhodně nemohl srovnávat s tehdejší špičkou.
Problémy a pokus o vylepšení
Renault R 35 měl ve výzbroji kanon Puteaux kalibru 37 mm, tedy stejnou zbraň, jakou měl již Renault FT za první světové války, takže jeho protipancéřové a protipěchotní účinky nepostačovaly požadavkům doby. Tank měl pouze dvoučlennou osádku, protože by se do něj stejně víc osob nevešlo. Jediný voják ve věži tak musel působit jako velitel, střelec i nabíječ. Aby toho nebylo málo, měl jen špatný rozhled a proces nabíjení kanonu byl neúnosně pomalý, protože náboje se skladovaly na podlaze korby, takže musel neustále dělat dřepy, aby se k zásobě munice dostal. Většinu času musel trávit vestoje, ačkoli měl možnost sklopit si malé sedátko na zádi věže – v této pozici se ale nedala ovládat výzbroj. Ani pohyblivostí se R 35 nemohl chlubit, na čemž se vedle slabého motoru podílela také jednoznačně zastaralá konstrukce podvozku, která se kvůli rychlejšímu zahájení sériové produkce shodovala s již zavedeným tankem AMR 35.
Právě kvůli problémům s podvozkem se Francouzi rozhodli vyvinout novou verzi, která obdržela oficiální název Char léger modèle 1935 R modifié 1939, avšak v praxi se označovala jako R 40, což odkazovalo na rok zahájení výroby. Už tento údaj napovídá, že těchto „čtyřicítek“, které dostaly odlišný podvozek firmy AMX a rovněž delší 37mm kanon, nemohl vzniknout velký počet. Továrny opustilo něco mezi 130 a 145 korbami, ale počet kompletních dodaných tanků byl zřejmě menší než 100, tudíž tento typ sehrál ve válce jen velmi omezenou roli.
To ostatně platí též o původním R 35, který pro německé panzery nepředstavoval důstojného soupeře, navíc osádky opustily mnoho tanků kvůli poruchám. Němci převzali značný počet R 35, používali je však jenom pro strážní úkoly, výcvik a po demontáži věží jako tahače. Menší množství získaly též další státy Osy, ale typ R 35 kupodivu pokračoval ve službě ve Francii a jejích koloniích i po válce, takže se dokonce stihl zapojit ještě do první arabsko-izraelské války.
Renault R 35
- OSÁDKA: 2 muži
- BOJOVÁ HMOTNOST: 10,6 t
- CELKOVÁ DÉLKA: 4,20 m
- CELKOVÁ ŠÍŘKA: 1,85 m
- CELKOVÁ VÝŠKA: 2,37 m
- MOTOR: benzinový Renault (61 kW)
- MAX. RYCHLOST: 20 km/h
- MAX. DOJEZD: 140 km
- MAX. SÍLA PANCÍŘE: 43 mm
- VÝZBROJ: 1× 37mm kanon SA18 L/21 (100 nábojů) 2× kulomet Riebel MAC31 ráže 7,5mm (2 400 nábojů)
Měření sil
Obrněnec PzKpfw 35(t), respektive československý LT vz. 35, patřil mezi jezdecké tanky, tudíž se mohl chlubit dobrou pohyblivostí a kvalitním kanonem, který ve své době nabízel poměrně dobrou průbojnost. Naopak francouzský R 35 představoval pěchotní tank, u něhož se nejvíc hledělo na silné pancéřování, zatímco palebná síla a pohyblivost byly druhořadé. Nežádala se tedy schopnost ničit obrněnce nepřítele a nemusel se pohybovat výrazně rychleji než pěšák. Silné pancéřování se tudíž dá popsat jako snad jediná silná stránka R 35, který v jiných ohledech dramaticky zaostával.
PzKpfw 35(t) se mohl pochlubit daleko vyšší rychlostí i mnohem účinnějším kanonem, přestože probít silný pancíř francouzského protějšku dokázal pouze na vzdálenost kratší než 100 m. R 35 na tom však byl vlastně ještě hůř, neboť jeho slabá výzbroj mohla prostřelit čelo PzKpfw 35(t) snad jedině z bezprostřední blízkosti. Francouzské vozidlo značně zaostávalo též z hlediska ergonomie, jelikož nevhodné vnitřní uspořádání dále snižovalo jeho reálnou bojovou hodnotu. Původně čs. tanky ve službách Wehrmachtu proto přesvědčivě zvítězily, ačkoli je třeba zdůraznit, že největší zásluhy na tom nenesly jejich technické parametry, nýbrž zničující strategická i taktická dominance německé armády.
