Sonda SDO zachytila efektní erupce na Slunci: Pro Zemi nejsou nebezpečné

Sluneční erupce mají svou vlastní stupnici podobně jako například zemětřesení. Klíčovou roli v nich hraje jednak jejich intenzita – udávaná ve wattech na metr čtvereční, a také vzdálenost radioaktivního záření, která se následně měří satelitním systémem GOES (Geostationary Operational Environmental Satellite).

Jak se dělí erupce

Sluneční erupce se dělí do šesti tříd – A, B, C, M, X a Super X s hodnotou 1 až 9 (například B4, M5, C9). Každá třída je vždy desetinásobkem třídy předchozí (s výjimkou tříd X), což znamená, že například erupce M2 je 10× silnější než C2. Vážnější dopad na dění na Zemi mohou mít pouze silnější erupce třídy M a pak také erupce tříd X. V případě třídy M jde maximálně o rušení rádiového a GPS signálu, případně vznik polárních září; erupce tříd X již mohou mít vážnější dopady.

Máme se slunečních erupcí bát?

Sluneční erupce vytváří kaskádu vysokoenergetických částic známých jako protonová bouře, tyto částice pak mohou proniknout lidským tělem a způsobovat biochemická poškození. Pondělní erupce zachycené sluneční observatoří SDO vědci hodnotí jako středně silné, odpovídající třídě M5.5, které nebudou mít žádný podstatný dopad na dění na Zemi.

Největší erupcí zaznamenanou GOES byla exploze ze 4. listopadu 2003, kdy výboje dosahovaly stupně X28, později dokonce překvalifikovaného na X40 a X45. Tou úplně největší ale byla erupce z roku 1859, která zanechala stopy v Grónském ledu ve formě nitrátu a berylia.