Smutkem sužovaný Rudolf II.: Své démony zaháněl uměním a bujarými večírky
V roce 1583 přesídlil Rudolf II. oficiálně do Prahy. Ta se stala nejen centrem kultury, ale také alchymie a výstřelků mocných
Matka Rudolfa II. nerada viděla náboženskou rozvolněnost vídeňského dvora. Proto 8. listopadu 1563 posílá Rudolfa a jeho bratra Arnošta ke svému bratrovi do Španělska, kde jim má být poskytnuta přísná výchova. Pobyt se Rudolfovi výrazně zapíše do jeho duše. Právě tady má nejspíš své kořeny jeho pozdější uzavřenost. Jeho strýc Filip II. Španělský je ale také nevýznamnějším sběratelem obrazů Hieronyma Bosche. Jejich charakter odpovídá královu zájmu o alchymii, astrologii a magii. Rudolf tyto záliby postupně přebírá.
Divoké večírky v Arcimboldově režii
Rudolfův vztah ke státnickým povinnostem se dá označit jedním slovem – vlažný. Daleko víc ho baví studium věd a umění. Malíři a vědci pro něj tvoří i zkoumají. Vzniká pozoruhodná sbírka uměleckých děl, přírodnin a vynálezů, kterou císař ukládá v kunstkomoře na Pražském hradě. Své město zbožňuje: „Nemusíme nikam jezdit, protože nejkrásnější vidíme z oken a všechno ostatní máme ve sbírkách.“
Jeho oficiálním portrétistou je Giuseppe Arcimboldo, který vynalezl typ podobizny skládající se z malovaných zvířat, květin, ovoce a předmětů komponovaných do lidské podoby. Tímto způsobem zachytí i císaře. Pro něj také pořádá opulentní večírky a vyhledává, nakupuje obrazy a kuriozity – třeba mechanickou zlatou ještěrku, kterou si Rudolf rád pouští na jídelním stole. Na Hradě buduje zoologickou zahradu a při lovu na jeleny místo loveckých psů vypouští gepardy!
Výbuchy, smutek a stihomam
Ono vlastně není divu, že českého krále vládní povinnosti nebaví! Zdědil nábožensky rozdělenou říši. I jeho poradci tvoří dost neharmonický okruh. Rudolf ví, že převaha jedné z náboženských stran by ohrozila klid v říši. A ten je jeho nejvyšší metou! Z Prahy buduje nejen výstavní sídlo, ale taky liberální oázu, kde žijí pohromadě katolíci, protestanti, židé i husité. Město se řadí po bok hlavních evropských metropolí – Madridu, Paříže a Říma!
V roce 1602 se Rudolfovým osobním lékařem stává Ján Jesenský, proslulý první pražskou veřejnou pitvou. Doktora císař brzy opravdu potřebuje! Od 80. let ho začínají sužovat záchvaty duševní choroby následované trudnomyslností a smutkem. Bezprostředním podmětem k vypuknutí nemoci je fakt, že jeho sestřenice Isabela Španělská, která byla vytipována jako nejvhodnější císařská nevěsta, dá přednost jeho bratru Albrechtovi. V dalších letech jsou Rudolfovy výbuchy čím dál častější a prudší. Provází je nedůvěra k lidem, postupně se prohlubující až do stihomamu.
Císař odmítá audience, zanedbává veřejné záležitostí, vyhýbá se ministrům. Útočí na sloužící a poškozuje se. Jaká je jeho diagnóza? Dědičná cyklická maniodepresivní psychóza, kterou ještě zhoršuje syfilis a čím dál častější úvahy o jeho nástupci. Panovník se pokouší o sebevraždu! Naštěstí neúspěšně.
Definitivní ztráta moci
Rudolf vyžene své rádce. Dvůr se rozkládá. Na panovníka mají obrovský vliv alchymisté, umělci, služebnictvo. V roce 1606 císařovi příbuzní požadují, aby vládu přebral jeho bratr Matyáš. Rudolf je donucen abdikovat. Sesazený vládce smí i poté zůstat na Pražském hradě. Víme o tom z novin! Když císař onemocní, tisk jeho stav pečlivě sleduje – a s ním i celá Evropa. V den jeho úmrtí 20. ledna 1612 tak vychází článek začínající slovy: „Příznivý Pán, se zasmušilou myslí, kterého už nešlo zachránit, císař Rudolf II., který přenechal císařství druhému Matyáši z Boží vůle, dnes brzy o půl sedmé zemřel.“
TIP: Poslední intrika nemocného císaře: Plánoval Rudolf II. sesazení svého bratra?
Čtenáři se seznamují s celým průběhem panovníkovy nemoci: dva týdny před smrtí si stěžoval na oteklé stehno. Trpěl nesnesitelnou žízní. Měl několik nádorů. Na Matyášův příkaz lékaři Rudolfovi otevřeli lebku a podívali se mu na mozek. Dospěli k závěru, že mu není pomoci. Matyáš vysílá kurýry, aby evropské spojence informovali o Rudolfově skonu. Kondolence na Pražský hrad tedy přicházejí ještě před jeho skutečnou smrtí. Je vyhlášen státní smutek a několikahodinový půst. Večer před smrtí se bývalý císař vyzpovídá, je konec. Matyáš o skonu svého bratra informuje i nepřátele říše.
