Smrtící spáry divoké kočky: Protiletadlový obrněnec Flakpanzer Gepard (3)
Protiletadlový kanonový obrněnec Gepard byl kdysi pro Bundeswehr nepostradatelný: vyzbrojen dvěma mocnými rychlopalnými zbraněmi měl chránit pozemní jednotky před útoky nepřátelských bitevních letounů a vrtulníků
Základní verze pro Bundeswehr nesla označení Gepard A1, modernizovaná pak Gepard 1A2. Modernizaci představovala výměna analogového počítače za digitální, instalaci moderních senzorů a komunikačního i optického vybavení. V roce 1999 představila firma Kraus-Maffei-Wegmann doplňkovou sadu umožňující instalaci zařízení vypouštějících střely Stinger – po dvou ke každému kanonu. Montáží této sady mohla být zvýšena bojová kapacita gepardů.
Konec gepardů
S koncem studené války se zcela změnily operační plány Bundeswehru. Zlepšujícící se bezpečnostní situace v Evropě a naopak nárůst konfliktů v zahraničí a angažování se německé armády v misích NATO vedly k tomu, že se Bundeswehr začal proměňovat z čistě obranné armády v sílu schopnou nasazení v mezinárodních misích po celém světě. Gepard se ve světle těchto nových úkolů jevil jako nepotřebný relikt studené války.
Předchozí části
V důsledku toho všeho došlo mezi lety 2008–2010 ke snížení stavu protiletadlových obrněnců z 11 oddílů na dva. Při nasazení jednotek v zahraničí se počítalo s tím, že ze vzduchu nebude hrozit žádné nebezpečí. A když, tak nanejvýš od podomácku vyrobených raket, dělostřeleckých a minometných granátů.
Nástupce divoké kočky
Proti těm ale gepard neuměl bojovat a novým úkolům se nedokázal přizpůsobit. Mimo to byla problémem jeho velikost a vysoká hmotnost, která velmi znesnadňovala transport. Z těchto důvodů se začalo s vývojem lehkého (letecky přepravitelného) stacionárního protiletadlového systému k obraně pozemních jednotek NBS C-RAM Mantis. V létě 2010 pak bylo rozhodnuto, že obranu pozemních jednotek převezme v budoucnu letectvo.
Do konce roku 2013 pak potichu skončila historie gepardů v pozemním vojsku Spolkové republiky Německo. Paradoxní je, že k vyřazení těchto hrozivých obrněnců došlo právě v době, kdy se opět změnily bezpečnostní hrozby a Spojené státy americké požadují po členech NATO, aby navýšili své rozpočty na obranu. Političtí komentátoři s hořkostí upozorňují, že i slabé Rumunsko se nyní může pochlubit silnější protiletadlovou obranou, než Německo...
V dalších státech
Vedle Bundeswehru se pro použití gepardů rozhodla také belgická armáda (v letech 1977–1980 převzala 55 kusů) a Nizozemsko, jež se na vývoji přímo podílelo, odebralo 95 gepardů. Zatímco belgické gepardy se od těch německých vnějškově nijak neliší, nizozemská verze vypadala jinak především díky jinému radarovému vybavení a odlišným vrhačům zadýmovacích granátů. Jejich označení znělo CA-1 PRTL. Belgičané své gepardy vyřadili už v roce 1994, Nizozemci o 17 let později.
Část nizozemských strojů (celkem 60 ks) byla prodána do Jordánska. Jako jediná země NATO používá gepardy v současnosti Rumunsko, kterému Němci dodali 43 vlastních vyřazených kusů v roce 2004. Mezitím zdomácněly gepardy v Jižní Americe: 36 německých Gepardů 1A2 putovalo do Brazílie, která je použila k ochraně stadionů před případnými teroristicými leteckými útoky v době konání mistrovství světa v roce 2014 a při návštěvě papeže.
Nakrátko používala gepardy také chilská armáda, jež převzala v roce 2008 čtyři stroje, a následovat měla objednávka až tří desítek kusů, nakonec ale Chile smlouvu nepodepsalo a vrátilo i čtyři již předané obrněnce. Dokonce ještě více než čtyřicet let po svém zavedení do služby je gepard jedinečný a nemá v armádách NATO srovnatelný protiletadlový prostředek.
