Smrtící sevření: Které zvířecí druhy mají nejsilnější čelisti?
Především mezi predátory často najdeme druhy zvířat, která mají takovou sílu v čelistech, až z toho při představě jejich útoku na člověka zamrazí. Některá zvířata mají zase jiné „kousavé“ kvality a u dalších vás možná překvapí, že navzdory své pověsti jsou mezi vyhlášené „zubatce“ zařazena spíš neprávem
Ostrost nahrazuje sílu
Piraňa je synonymem pro obávaného vodního tvora, který údajně dokáže během chvilky ohlodat nohu kopytníka nebo neopatrného člověka doslova až na kost. Jak se to má ale se sílou čelistí těchto masožravých jihoamerických ryb? V roce 2012 proběhl výzkum, při němž se povedlo přímo změřit sílu stisku čelistí piraní stříbřitých (Serrasalmus rhombeus). Výsledek kupodivu nebyl příliš impozantní – síla čelistního stisku těchto ryb činí jen asi 320 newtonů, což je zhruba čtyřikrát méně než u dospělého člověka! Piraně tedy nespoléhají na extrémně silný stisk, protože mají velmi početné a ostré zuby, které se i tak rychle „prořežou“ masem kořisti. A pověst rybích zabijáků je tak zachována…
Lepší výsledek v testu síly čelistí vykazovala pravěká příbuzná dnešních piraní, žijící v Jižní Americe asi před devíti miliony lety. U tohoto druhu o délce do 130 cm, odborně nazvaného Megapiranha paranensis, se síla stisku odhaduje až na 4 750 newtonů, což už je srovnatelné s některými krokodýly. (foto: Shutterstock)
Kočkovité a psovité šelmy
Pes domácí (Canis familiaris) je šelma známá velkou tvarovou i velikostní různorodostí, která vyplývá z dlouhodobého šlechtění člověkem. Samozřejmě se tak různé rasy liší i silou skusu, která do značné míry souvisí s velikostí jednotlivých plemen. Kupodivu mnozí velcí psi (například labradoři) nemají čelisti silnější než lidé! Mezi plemena s nejsilnějším skusem patří vlčáci, mastifové, rotvajleři nebo pitbulové. Ani kočkovité šelmy výrazně nevynikají silou skusu, i když velké kočky dokážou se svými zuby i tak velké věci. Zatímco lvi nemají v poměru ke své velikosti čelisti nijak výrazně silné, nejsilnější čelistní stisk mezi kočkovitými šelmami bychom v poměru k tělesné hmotnosti nalezli zřejmě u jaguárů amerických (Panthera onca).
Výzkum fosilií tzv. šavlozubých tygrů (například druhu Smilodon fatalis) dokázal, že i tyto obří kočkovité šelmy měly relativně slabé krční i čelistní svalstvo a zároveň musely mít slabý čelistní stisk. Zřejmě nedokázaly kousat ani tak silně, jako dnešní lvi. (foto: Wikimedia Commons, Charles J. Sharp, CC BY-SA 4.0)
Svěrák v čelistech hyen
Mezi živočichy s velmi silným stiskem čelistí se nepochybně řadí hyena skvrnitá (Crocuta crocuta). Tato společenská šelma obývá africké oblasti jižně od Sahary a dosahuje hmotnosti dospělého člověka. Je rychlým a vytrvalým běžcem, což napomáhá její úspěšnosti při lovu. Mezi schopnosti hyen patří také drcení kostní hmoty díky velké odolnosti čelistí. Ta je umožněna i extrémně pevnou stavbou lebky. Podle různých studií dokáže na špičkách zadních zubů vyvinout sílu stisku od 900 do 4 500 newtonů, čímž překonává o 40 % levharty a dokonce i medvěda hnědého. Hyena tak dokáže rozkousnout dokonce i velké kosti žiraf o průměru kolem sedmi centimetrů. Také uspořádání a postavení zubů umožňuje zvládat extrémně silné mechanické tlaky při drcení kostí.
Pokud bychom do srovnání zahrnuli i pravěká zvířata, byl by absolutním králem na souši (snad s výjimkou některých obřích krokodýlů) dravý dinosaurus Tyrannosaurus rex. Podle studie z roku 2017 dokázal vyvinout sílu až 35 000 newtonů, což odpovídá působení hmotnosti asi 3,5 tuny. Na korunkách zubů tohoto tvora by bylo možné naměřit tlak 30 tun na čtvereční centimetr! (foto: Shutterstock)
Bezkonkurenčí krokodýli
Krokodýli jsou silným zákusem pověstní, a to plným právem. V současnosti nemají ve světě zvířat na souši žádného konkurenta. Největší dnes žijící plaz je krokodýl mořský (Crocodylus porosus), který je zároveň i rekordmanem v tomto „oboru“. V roce 2012 prováděl experimenty s živými krokodýly paleobiolog Greg Erickson. Ten používá tyče a speciální zařízení pro měření tlaku, které strká živým zvířatům do zadní části tlamy. Výsledky těchto pokusů byly jednoznačné – u krokodýla mořského dosáhla nejvyšší naměřená hodnota téměř 16 500 newtonů, což několikanásobně překonává i hyenu skvrnitou. Přitom je pravděpodobné, že v přírodě jsou větší krokodýli schopní ještě silnějšího zákusu.
V pravěku bychom mezi krokodýly našli i mnohem silnější přeborníky. Například obří aligátorům příbuzný druh Deinosuchus hatcheri, žijící na konci doby dinosaurů v Severní Americe měl zřejmě sílu stisku čelistí rovnou 18 000 až 100 000 newtonů! Díky tomu mohl lovit i neopatrné dinosaury, kteří se přišli napít ke břehu. (foto: Shutterstock)
Skus o váze osobního auta
V současnosti nejsilnější čelistí mezi mořskými tvory jsou vybaveni žraloci bílí (Carcharodon carcharias). Tyto dravé paryby o délce až kolem šesti metrů a hmotnosti tří tun zřejmě dokážou vyvinout sílu stisku na úrovni největších krokodýlů a možná o trochu víc (předpokládá se asi 18 200 newtonů jako maximální hodnota). To je zhruba čtyřnásobek síly stisku u hyen a padesátinásobek u dnešních piraní. Síla stisku žraloků bílých přibližně odpovídá hmotnosti velkého osobního automobilu, který by na nás stál.
I v tomto případě najdeme skutečného rekordmana v dávném pravěku. Gigantický třetihorní žralok Carcharocles megalodon dosahoval délky přes 18 metrů a jeho čelisti se zřejmě dokázaly sevřít silou 108 000 až 182 000 newtonů! To odpovídá schopnosti zcela rozdrtit například menší auto. (foto: Shutterstock)
_male_Rio_Negro_2.JPG){kind=link}