Smrtící monstra na kolejích za světové války: Americká, italská a ruská železniční děla
Mezi dělostřeleckými zbraněmi na kolejích si získaly největší popularitu ty německé. Železniční kanony a houfnice používaly za první světové války ale také Itálie, Rusko nebo třeba Spojené státy
Za první světové války probíhaly vůbec v dějinách nejrozsáhlejší operace dělostřeleckých zbraní usazených na kolejových podvozcích. Železniční kanony a houfnice používala Francie i Britové, vyráběly je ale také Spojené státy, Itálie a Rusko.
Italové se zapojili do války zcela beze zbraní této kategorie, a tak se nejdříve rozhodli pro nákup britských a francouzských kanonů. Rozběhli však také vývoj vlastních. Podobně jako další národy vsadili na využití nepotřebných lodních zbraní, a proto společnost Ansaldo roku 1917 posadila na železniční podvozky čtveřici námořních děl ráže 381 mm, která dovedla pálit na vzdálenost přes 33 km. Uplatnily se i některé kanony menších kalibrů. Italská děla sloužila zejména pro ochranu některých přístavů a pobřežních pevností, avšak dočkala se též nasazení na alpské frontě.
V roce 1917 se rozběhla stavba železničních děl rovněž v Rusku, jež jimi hodlalo posílit ochranu Baltu. Sáhlo po lodních kanonech ráže 254 mm, avšak do Říjnové revoluce byl v továrně v Petrohradě dostavěn pouze jeden exemplář, který již do války nestihl promluvit.
Americký příspěvek
Ozbrojené síly USA sledovaly od počátku průběh války v Evropě a projevily zájem i o železniční děla. Motivovala je jednak snaha zvýšit mobilitu zbraní pro ochranu pobřeží pro hypotetický případ německého útoku a jednak předpoklad, že dojde též k nasazení US Army v Evropě. Různé typy kanonů a moždířů se tak začaly montovat na železniční podvozky, přičemž Američanům pomohla kooperace s Francouzi; žádná z těchto zbraní již nasazení v boji ale nestihla. Americké armádní expediční síly tedy obsluhovaly zapůjčené francouzské zbraně, nejčastěji 240mm kanony.
Jinak tomu bylo s americkým námořnictvem, jež na počátku roku 1918 zadalo firmě Baldwin Locomotive Works zakázku na železniční kanon Mark I ráže 356 mm. Jeho hlaveň měřila téměř 18 metrů a hodně neobvykle působil rozměrný ochranný kryt vagonu. Do května 1918 se vyrobilo pět kusů, které v srpnu dorazily do Francie a záhy se zapojily do bojů.
Kanon nabízel opravdu impozantní dostřel okolo 41 km. Za zmínku stojí, že poslední rána byla vypálena 11. listopadu 1918 v 10.57, tedy jen tři minuty před platností příměří. Další americká kolejová děla chránila pobřeží USA, Havaj, Filipíny a Panamský průplav. Po válce rozvoj těchto zbraní pokračoval a vznikla i 406mm houfnice M1920 s dostřelem 22 km.
