Slza za devět milionů eur: Perla La Peregrina zdobila vladaře, aristokraty i celebrity
Možná nejvzácnější a nejslavnější perlou v historii je La Peregrina, mimořádně velký klenot ve tvaru slzy, jehož váha a čistota v době nálezu přesahovala 58 karátů. Význam jejího jména bývá překládán jako poutnice, což vzhledem k podivuhodným osudům a množství majitelů během její pětisetleté pouti po světě není zcela od věci.
Perly byly odjakživa považovány za ztělesnění dokonalé krásy. Krásy křehké, věčné a velmi žádané. Již staří Římané si jich slovy Plinia Staršího cenili coby „nejcennějších ze všech cenných věcí“ a bohatí patricijové za ně neváhali platit horentní sumy. Během středověku se jimi zdobily sakrální předměty a perly se staly symbolem čistoty Panny Marie. V období velkých zámořských objevů, kdy do Evropy začaly proudit vzácné perly z dalekých kolonií, se naopak proměnily ve znamení exotického luxusu a imperialistického bohatství.
Otrokův nález
Někdy v této době začala i pouť La Peregriny skrze staletí. Uvádí se, že ji našel snad již v roce 1515 jistý otrok afrického původu na ostrově Santa Margarita, v současnosti náležícím do panamského Perlového souostroví. To o pouhé dva roky dříve pro Evropany objevil mořeplavec Vasco Nuñez de Balboa. Onomu otrokovi měl nález nevšední perly, jejíž rozměry jsou zhruba dva centimetry na délku a centimetr a půl na šířku, vynést propuštění na svobodu. Co se však dále dělo s perlou samotnou, není zcela jasné.
Název perly má v překladu kromě uvedené poutnice ještě další možné významy. Ve starší španělštině slovo peregrina znamenalo zvláštní, neobvyklá, či dokonce cizokrajná a přesně taková tato perla vždy byla. Není to však jediné jméno, které v minulosti nosila. Bývala označovaná také jako La Sola či La Única, tedy jediná, respektive jedinečná, anebo také La Margarita nejspíše podle místa svého původu.
Je to ona, nebo není?
Jsou tací, kteří mají za to, že nejstarším vyobrazením La Peregriny je Tiziánův portrét španělské královny Isabely Portugalské, manželky Karla V. Jiní tento názor zpochybňují a tvrdí, že Isabela je vyobrazena s perlou podobného stáří i tvaru, avšak menší velikosti, nesoucí jméno La Pelegrina. Pravou La Peregrinu měl totiž do Španělska přivézt až Karlův syn Filip II. Španělský poté, co mu ji z úcty daroval panamský správce Diego de Tebes. Filip II. tuto perlu začlenil mezi klenoty koruny španělské, které se kvůli své historické i symbolické hodnotě v královské dynastii dědily z otců na syny.
Pochybnosti o tom, zda se jedná o La Peregrinu, či La Pelegrinu, panují i v případě portrétu Marie I. Tudorovny, druhé manželky Filipa II. Španělského, od Anthonise Mora z roku 1554. Aktuálně se však má zato, že pravou La Peregrinu získal Filip II. až po smrti Marie I. Tudorovny.
V majetku španělských královen
Patrně nejstarším nesporným vyobrazením La Peregriny tedy zůstává portrét Anny Habsburské, poslední manželky Filipa II. Španělského, zhotovený rovněž Anthonisem Morem v roce 1570. La Peregrina je na něm součástí brože zvané Joyel Rico de los Asturias, jejíž střed tvoří obří diamant El Estanque. Brož byla vyhotovena pro Anninu předchůdkyni na španělském trůně, Alžbětu z Valois. Anna Habsburská si brož na znamení svého původu nechala podložit zlatým dvouhlavým orlem.
Manželka Filipa III. Markéta Habsburská je na portrétech od Juana Pantoji de la Cruz z období kolem roku 1606 zachycena s klasickou podobou brože Joyel Rico de los Asturias. Tato brož byla po mnoho generací tradiční ozdobou španělských panovnic. V majetku španělské královské rodiny zůstala do roku 1808.
Výjimečnosti La Peregriny neodolal ani Markétin manžel Filip III., který nechal perlu dočasně vyjmout z brože a jehož klobouk zdobí coby solitérní šperk na jezdeckém portrétu z dílny Diega Velasqueze. Na klobouk si perlu později připnul i Filip VI., když se jeho dcera Marie Tereza v roce 1660 vdávala za „Krále Slunce“ Ludvíka XIV. I další ze slavných malířů, tentokrát Petr Paul Rubens, zvěčnil La Peregrinu vsazenou do dědičné brože hispánských vladařek, která se proměnila v jeden ze symbolů Španělské monarchie.
Mocná elita 19. století
V roce 1808 se perly zmocnil uzurpátorský král Josef Bonaparte, který ji zprvu věnoval své manželce Julii Clary. Po neslavném konci své vlády v roce 1813 si vzal perlu zpět a odvezl ji s sebou do Ameriky. Později ji ve své poslední vůli odkázal pozdějšímu francouzskému prezidentovi a císaři Napoleonovi III., který ji v roce 1848 z finančních důvodů prodal.
La Peregrinu koupil zámožný anglický markýz James Hamilton de Abercorn pro svou manželku Luisu. Jelikož Luisa tvrdošíjně odmítala nechat perlu provrtat, podařilo se jí klenot při několika společenských příležitostech ztratit. Traduje se, že jednou jej zoufalá majitelka hledala dokonce i mezi polštáři na sofá v Buckinghamském paláci. Perla se každopádně nikdy zcela neztratila a v držení rodiny Abercorn zůstala až do roku 1914.
Prestižní šperk celebrit