Prokletý náhrdelník: Všechny jeho nositelky skonaly nepřirozenou smrtí

Oslnivý lesk luxusních paláců, blyštivé šperky, vyumělkované róby, mondénní účesy. Šlechta už neví, jak by své bohatství dala lépe na odiv. A chudé matky netuší, kde vzít skývu chleba, aby nakrmily děti. Nůžky mezi hýřivou francouzskou šlechtou a zoufalstvím a vztekem poddaných se stále více rozevírají. Je jen otázkou času, kdy scvaknou a poteče krev. Symbolem rozmařilosti se v době vlády Ludvíka XVI. stal jeden výjimečný klenot, za jiných okolností symbol krásy a šperkařského umu. Diamanty obtěžkaný náhrdelník vyvolal aféru, jejíž důsledky byly vskutku kolosální. V rukou intrikánů totiž přispěl k rozpoutání francouzské revoluce.

Králova metresa

Původně to měl být mimořádný dárek pro mimořádnou ženu. Psal se rok 1772. Král Ludvík XV. byl zcela okouzlen svou milenkou madame du Barry a zahrnoval ji přízní. Nejspíš zamýšlel svou lásku vyvážit zlatem a diamanty. U vyhlášené dvojice klenotníků Charlese-Augusta Boehmera a Paula Bassenge si objednal náhrdelník, který měl svou mimořádností a cenou předčít veškerou konkurenci. 

Oba muži strávili sháněním vzácných kamenů a výrobou šperku rovné čtyři roky. Jenže když byli hotoví, situace na královském dvoře se dost změnila. Ludvík XV. mezitím zemřel a jeho slavná metresa, která se o něj až do posledních chvil vzorně starala, byla vypuzena do ústraní svého zámku v Louveciennes, který zavčasu dostala od svého královského milence darem.

Co s ním?

Proč Boehmer s Bassengem pracovali na šperku tak dlouhou dobu, i když dobře věděli, že jeho objednavatel a plátce už není mezi živými? Doufali, že se najde jiný kupec, který jim vložené náklady za diamanty a zlato i jejich práci v plném rozsahu vrátí. Tím kupcem měla být královna Marie Antoinetta. Provázela ji pověst rozmařilé a rozhazovačné ženy, která si v tomto směru se slavnou metresou Ludvíka XV. rozhodně nezadala. Jenže v tom se šeredně spletli. 

Francouzské královně by možná nebylo proti mysli ozdobit se pompézní nádherou, rozhodně však nehodlala nosit šperk, který byl původně určený kurtizáně. Co teď? Komu prodat a přitom neprodělat? A tady přichází ke slovu třetí žena, které by vlastnictví šperku s takovým cejchem z minulosti rozhodně nevadilo. Neměla v plánu se jím zdobit, chtěla na něm zbohatnout. Ale jak se k němu dostat? Vymyslela geniální plán hodný intrikánské špičky. 

Úplatek

U francouzského dvora působil jistý kardinál Louis de Rohan, štrasburský biskup a také ambiciózní muž. Jenže jeho kolosální schopnosti, jak se domníval, nebyly řádně doceněny. Kým? Především královnou. Rozšiřoval o ní nejrůznější pomluvy, které k ní jiní klevetníci s chutí donesli. Marie Antoinetta jej nemohla vystát, což bylo v Rohanově společenském i mocenském růstu u dvora zásadní překážkou.  

Podařilo se mu však získat si sympatie údajné královniny důvěrnice, jisté Jeanne de la Motte. Ta mu prozradila, že královna ve skutečnosti tajně touží po onom vzácném šperku. Nemůže si jej však dovolit zakoupit, ani společensky, ani finančně. A tady Rohan, řádně naveden, ucítil svoji příležitost. Vyměnil si s královnou ohledně náhrdelníku několik dopisů. Dokonce si s ní přes Jeanne domluvil tajnou schůzku ve versaillských zahradách. Vůbec mu nebylo divné, že panovnice při ní byla schovaná za hustým závojem. Nikdo nepovolaný ji přece nesměl poznat. Tehdy obdržel příslib, že jeho služba bude štědře odměněna. Že má ve skutečnosti před sebou najatou herečku, nadto prostitutku, ho ani ve snu nenapadlo. 

Žádná odezva 

S pověřením ke koupi náhrdelníku, které mu královna měla poslat po Jeanne de la Motte, pak zašel za potěšeným klenotníkem. Dohoda byla jasná. Šperk v ceně 1 600 tisíc livrů převezme Rohan 1. února 1785. Uhrazen bude ve čtyřech splátkách, z nichž první obdrží klenotník 1. srpna. Tato smlouva byla podepsána i samotnou královnou. Náhrdelník pak kardinál předal muži, o kterém se domníval, že je královniným komorníkem.

Rohan mohl být spokojen. Až do této chvíle šlo všechno jako po másle. Teď stačilo jen počkat, kdy jej povolají mezi královy ministry. Čekal, čekal, ale stále se nic nedělo. Dokonce ani náhrdelník si na sebe královna nikdy na veřejnosti nevzala. A 1. srpna požadovanou splátku za šperk nikdo neuhradil. Klenotník ji začal vymáhat tam, odkud přišla objednávka – u královského páru. Ukázalo se ale, a svědkové to mohli potvrdit, že královna náhrdelník nemá a nikdy jej nevlastnila. Pozornost se tedy obrátila směrem k Rohanovi. 

V polovině srpna roku 1885 byl Louis de Rohan povolán před krále. Nikoliv kvůli povýšení, ale pro podání vysvětlení. Obhajoval se tím, že ho o zařízení koupě šperku požádala sama královna. Dokonce se oháněl dopisem, který mu za tím účelem zaslala i s podpisem „Marie Antoinetta de France“. Šlo ovšem o zřejmý padělek. Ať se kardinál sebepřesvědčivěji dušoval, že naletěl podvodníkům, nevěřili mu. Pro padělání královnina podpisu skončil v Bastille. 

Podvodnice

Inkriminovaný náhrdelník se v té době už dávno nenacházel v Paříži. Dokonce ani ve Francii. A za vším stála výše zmíněná intrikánka Jeanne de la Motte. Pochybná šlechtična se vydávala za osobu blízkou královně a šlo jí to tak dobře, že i Rohan naletěl. I když jí v královnině společnosti nikdy neviděl, uvěřil, že jsou tajné přítelkyně. Právě ona obstarala falešné dopisy od královny. Ona společně se svým neméně intrikánským manželem najala „herečku“, která měla Rohanovi předvést panovnici v celé kráse, i když skrytou za závojem. 

Jakmile cenný šperk skončil v rukou Jeanne de la Motte, okamžitě ho sbalila a odjela s ním a s manželem do Londýna. Z jeho krásy se ovšem těšit nehodlali. Rozebírali jednotlivé diamanty a nabízeli je klenotníkům. Požadovali tak nízkou cenu, že poctiví překupníci zakrátko zjišťovali, zda někde v zemi nedošlo k loupeži velkého množství vzácných kamenů.

Při všem štěstí, které Jeanne při její intrikánské hře provázelo, však přece měla v něčem smůlu. Právě když byl kardinál Rohan zatčen a smyčka se stahovala i kolem spolupachatelů v jeho okolí, vyskytovala se Jeanne de la Motte v Paříži a zatkli ji též. Rozběhl se soudní proces, který vzbudil velkou pozornost. Jeanne při něm pokračovala v tom, na co byla zvyklá, tedy ve vymýšlení fantazií. 

Ze sebe udělala nebohou oběť celého intrikánského spiknutí a z kardinála Rohana a francouzské královny milence. Pařížané s nadšením hltali Jeanniny výmysly a vůbec neřešili, kde je pravda. Soud byl v tomto směru o něco důslednější. Nakonec rozhodl, že se kardinál Rohan skutečně stal obětí spiknutí. Aktéři podvodu, včetně Jeanne de la Motte, byli potrestáni. Pro ni soud vyřkl zvlášť nepříjemný rozsudek: odsouzena k bičování, k vypálení písmena V jako zlodějka a k doživotnímu žaláři. Při veřejném cejchování prý vykřikla: „To královna by měla být na mém místě!“ A mnozí z přihlížejících s tím souhlasili.

Kardinála Rohana shledali v procesu nevinným. Soudce vyřkl stanovisko, že se skutečně mohl domnívat, že zahalená dáma ve versailleském lesíku je královna. Čímž ovšem současně ocejchoval královnu, že vzhledem k její pověsti by se něco takového opravdu předpokládat mohlo. Rohan se sice musel královně veřejně omluvit, to už však na faktu, že její pověst v očích veřejnosti značně utrpěla, nic nezměnilo. Její pád pokračovala dál zcela neřízenou cestou.

Prokletý šperk 

I záhadologové mají jasno: náhrdelník musel být prokletý! Každá z dam, se kterou byl spojený, uzavřela svůj život předčasně a nepřirozeně. Francouzská královna, která si už reputaci nikdy nenapravila a stala se pro Francouze nenáviděným symbolem šlechtické rozmařilosti, zemřela 16. října 1793 pod gilotinou. Stejně tak hraběnka du Barry, která přišla o hlavu stejným způsobem o necelé dva měsíce později.

TIP: Perla Marie Antoinetty se vydražila za rekordních 736 milionů korun

A Jeanne de la Motte? Ve vězení se dlouho netrápila. Podařilo se jí uprchnout v přestrojení za chlapce. Následně se dostala do Londýna, kde vydala paměti, v nichž obvinila Marii Antoinettu jako hlavní aktérku celého případu a sebe i nadále prezentovala jako nevinnou oběť. Její život nicméně skončil neslavně. Údajně v záchvatu šílenství vyskočila z okna hotelového pokoje 23. srpna 1791. Zemřela tak dva roky před francouzskou královnou.