Sluneční soustava před 14 miliony let prošla hustým mračnem. Ovlivnilo to pozemské klima?
Astronomové zjistili, že se Sluneční soustava v období středního miocénu na své pouti Mléčnou dráhou prošla hvězdnou porodnicí Orion, která je součástí struktury označované jako Radcliffova vlna. Událost podle vědců mohla ovlivnit i pozemské klima.
Radcliffova vlna je pozoruhodná galaktická struktura, objevená v roce 2020, která se táhne do délky asi 8 800 světelných let. Klikatí se mezi hvězdnými porodnicemi, z nichž nejbližší k nám je asi 400 světelných let vzdálené molekulární mračno Taurus, zatímco nejvzdálenější je hvězdný komplex Cygnus X, asi 5 000 světelných let daleko.
Celá Radcliffova vlna se nachází uvnitř Místního ramene (Ramene Orionu), přičemž zabírá asi 40 procent jeho délky a průměrně 20 procent jeho šířky. Zatím není jasné, jak tato struktura vznikla. Podle mezinárodního týmu astronomů asi před 14 miliony let celá naše Sluneční soustava prošla Radcliffovou vlnou, konkrétně hvězdnou porodnicí Orion.
Pouť skrz Radcliffovu vlnu
Doktorand Efrem Maconi z Vídeňské univerzity se svými kolegy jsou přesvědčeni, že způsob, jakým Sluneční soustava zmíněnou oblastí procházela, mělo své důsledky. Podle vědců mohlo během této události dojít ke stlačení heliosféry, obalu částic, který jako ochranná vrstva obklopuje Sluneční soustavu a k zesílení přílivu mezihvězdného prachu, což mohlo ovlivnit pozemské klima. Badatelé k těmto závěrům dospěli díky pozorováním vesmírné observatoře Gaia a dalších zařízení a výsledky svého výzkumu zveřejnili v odborném časopisu Astronomy & Astrophysics.
„Představte si Sluneční soustavu jako loď proplouvající různými moři, v nichž panují odlišné podmínky,“ líčí Maconi. „Když Slunce s planetami proplulo Radcliffovou vlnou v oblasti, kterou pozorujeme v souhvězdí Orionu, brázdilo nebeské moře s vyšší hustotou kosmického plynu.“
Zvýšený přísun kosmického materiálu na Zemi mohl zanechat stopy. Jednak mohl díky prachu ze supernov mírně zvýšit množství radioizotopů, které se nalézají v geologických vrstvách příslušného stáří, a mohl také přispět ke klimatickému přechodu ve středním miocénu, když se právě v době průchodu Radcliffovou vlnou pozemské klima ochladilo a došlo k trvalému zalednění Antarktidy.
Současné lidskou činností způsobené klimatické změny nejsou podle vědců s touto historickou změnou srovnatelné. Střední miocenní klimatický přechod trval statisíce let, zatímco současné globální oteplování způsobené lidskou činností probíhá rychlostí bezprecedentní v historii Země – během několika desítek až stovek let. Ačkoli popsaná událost mohla mít určitý vliv na pozemské klima, hlavním faktorem miocenního klimatického přechodu podle vědců zůstává dlouhodobý pokles oxidu uhličitého v atmosféře.
