Co nabídne jarní obloha? Nepropásněte březnové zatmění Slunce a Měsíce

Málokterý měsíc bude letos tak bohatý na nevšední nebeské úkazy jako březen – aby také ne, když přinese po jednom měsíčním a jednom slunečním zatmění. Než na ně však dojde, upřete ještě pozornost na soumrakovou oblohu u západního horizontu.

V první polovině března tam najdete výraznou večernici Venuši, jíž bude dělat společnost spíš nenápadný Merkur. Nejmenší planeta míří do maximální východní elongace, což přináší období příznivých pozorovacích podmínek. Lépe než v březnu už ji letos na večerním nebi nezahlédneme. Obě planety pak 1. a 2. března doprovodí i uzoučký srpek dorůstajícího Měsíce. 

K Merkuru se však zkuste vracet i nadále, večer co večer: Uvidíte, jak se rychle vzdaluje od horizontu a směřuje k Venuši. Okolo největší východní elongace, která nastane 8. března, pak dosáhne jasnosti −0,2 mag a bude zapadat hodinu a 45 minut po Slunci. Snadno jej tudíž zahlédnete i pouhýma očima. Nejblíž k večernici, konkrétně v úhlové vzdálenosti 5,6°, se Merkur ocitne o tři dny později. Tehdy už se však bude výhled na něj rychle zhoršovat. Bude totiž opět na cestě ke Slunci, tedy i k západnímu obzoru, a zhruba v půlce března se při jasnosti pouze 1,6 mag z podvečerní oblohy vytratí.

Vykousnutý Měsíc

V té době bude nebi kralovat silně zakulacený oslnivý kotouč Měsíce. Na sklonku úplňkové noci z 13. na 14. března však na chvíli potemní, neboť ráno nastane jeho částečné zatmění. Většině pozorovatelů v Česku nicméně Měsíc zapadne za obzor, ještě než na zmíněnou částečnou fázi dojde. Úkaz započne ve 4:58 SEČ vstupem našeho průvodce do zemského polostínu, který bude po jeho povrchu postupovat zleva doprava. Chvíli ovšem potrvá, než nevelký úbytek jasu kotouče postřehneme. Rovněž bude velmi záležet na průzračnosti atmosféry nad západním obzorem. Pod jejím vlivem se Měsíc postupně zbarví do oranžova a jeho celkový jas klesne, tudíž lze jen stěží odhadnout, jak dobře bude polostínová fáze čitelná – a také jaký výsledný odstín náš souputník nakonec získá. 

Naopak zcela přesně známe okamžik skončení polostínové fáze. Stane se tak v 6:10, kdy se při levém okraji měsíčního kotouče objeví plný zemský stín. Jenže to už se bude Měsíc pro většinu pozorovatelů v naší republice nacházet v těsné blízkosti horizontu, či dokonce pod ním. Největší šanci spatřit alespoň zlomek začínajícího částečného zatmění dostanou obyvatelé nejzápadněji položených oblastí Česka, jimž Měsíc zapadne teprve okolo 6:30. Celou situaci navíc zkomplikuje velmi světlá ranní obloha, neboť Slunce vyjde několik minut před tím, než se měsíční kotouč skryje za obzor.

Zatmění vysoko nad jihem

Při částečném slunečním zatmění 29. března se naštěstí naskytnou o poznání příznivější pozorovací podmínky – už jen proto, že se úkaz odehraje okolo poledne vysoko nad jižním obzorem, a navíc v sobotu. Abyste však něco spatřili, musíte si jas naší denní hvězdy dostatečně zeslabit, jinak riskujete vážné poškození zraku! Nejsnazší je sledovat sluneční disk pouhýma očima, ovšem chráněnýma speciálními „papírovými“ brýlemi, které seženete na hvězdárnách či na internetu za několik desítek korun. 

Pokud se k pozorování rozhodnete použít dalekohled, pak platí dvojnásob, že musíte jeho jas dostatečně a bezpečně utlumit. Nejjednodušší i nejlevnější možnost nabízí certifikovaný sluneční filtr, kterým zcela zakryjete objektiv přístroje. Jedná se o pokovenou plastovou fólii a můžete ji koupit již upnutou do objímky požadovaného průměru, dle tubusu vašeho dalekohledu. Případně si můžete vhodnou objímku, do níž fólii vlepíte, vyrobit sami třeba z tvrdšího kartonu. Na pozoru se mějte před tzv. projekcí, kdy se obraz Slunce promítá na bílé stínítko za okulárem. Danou metodu lze doporučit jen pro malé průměry objektivů, neboť u velkých přístrojů – obzvlášť těch zrcadlových – se při ní okulárová část extrémně zahřívá a hrozí její trvalé poškození například v důsledku natavení plastových částí.

Na naši hvězdu se zaměřte nejpozději v 11:37 SEČ, kdy se při jejím pravém okraji objeví temná silueta Měsíce. Bude ovšem postupovat směrem k hornímu okraji slunečního disku, takže se o něj víceméně jen otře. Maximální fáze nastane nedlouho po začátku úkazu, již ve 12:19, kdy Měsíc zakryje zhruba pětinu průměru slunečního kotouče – což naštěstí stačí, aby bylo zatmění bez problémů viditelné i pouhýma očima. Následovat bude ústup Měsíce ze Slunce a ve 13:01 částečné zatmění skončí při horním okraji jeho disku.

Zvláštní hvězdokupa v Rysovi

Na březnové obloze jsme se zatím pohybovali v denních a večerních hodinách. Kam se však vydat, až nastane úplná tma? Za jednou zvláštní kulovou hvězdokupou. Zmíněných objektů se na jarním hvězdném nebi vyskytuje pomálu, nicméně náš cíl v podobě NGC 2419 ze souhvězdí Rysa je výjimečný i z jiných důvodů. Ale postupně: Kvůli jasnosti pouhých 10,4 mag a úhlovému průměru 1,5′ se uvedená hvězdokupa hodí jen pro větší dalekohledy. V přístroji s objektivem o průměru alespoň 10 cm čekejte mdlou rozostřenou hvězdičku, v těch výkonnějších pak okrouhlou difuzní skvrnku s drobným světlým jádrem. Na samostatné hvězdy se však NGC 2419 jen tak rozlišit nedá, na to je příliš malá a kompaktní. Dokonce jí chybí i „zrnitost“ typická pro její nápadnější kulové protějšky.

Kromě toho ve svém okolí postrádá jasnější stálice, které by její nalezení na nebi usnadnily. Nejjednodušší je vyhledat hvězdy páté velikosti 71 Geminorum a 65 Aurigae, jež dělí úhlová vzdálenost asi 4°. Jejich spojnice tvoří základnu rovnostranného trojúhelníka a NGC 2419 spočívá přibližně v jeho vrcholu, směrem na severovýchod do souhvězdí Rysa. Že jste u cíle, vám potvrdí i dvojice nenápadných stálic, které leží s hvězdokupou v jedné linii: První z nich dosahuje jasnosti 7,2 mag a narazíte na ni asi 4′ jihozápadně, zatímco druhá s 8 mag se nachází v totožném směru, pouze ve dvojnásobné vzdálenosti. Navíc jde o dvojhvězdu, se slaboučkým průvodcem o jasnosti 9,4 mag.

Odkud pochází?

V čem tedy tkví mimořádnost této jinak poměrně fádní kulové hvězdokupy? Odpověď zní: v její vzdálenosti od středu Mléčné dráhy, dosahující asi 300 tisíc světelných let. Daná hodnota výrazně překonává průměr samotné Galaxie, a proto si astronomové dosud nejsou jistí, zda je s ní NGC 2941 vůbec trvale gravitačně spjatá. V opačném případě by totiž představovala vzácného mezigalaktického poutníka, který k nám přilétl z jiných částí vesmíru. Dnes převládá názor, že hvězdokupa soustavně obíhá okolo hmotného galaktického středu s periodou přesahující tři miliardy roků. Řadí se přitom nejen mezi nejvzdálenější, ale také mezi nejjasnější a nejhmotnější objekty svého druhu v našem hvězdném ostrově, s odhadovanou hmotností 900 tisíc sluncí a s průměrem 400 světelných let.

Východy a západy Slunce

V první polovině měsíce se Slunce nachází ve znamení Ryb, 20. března v 10:01 SEČ vstupuje Slunce do znamení Berana; nastává jarní rovnodennost a začíná astronomické jaro.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný v první polovině března večer nízko nad západem
• Venuše – viditelná v první polovině března večer nízko nad západem
• Mars –  viditelný téměř po celou noc kromě večera
• Jupiter – viditelný v první polovině noci
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný večer vysoko nad západem
• Neptun – nepozorovatelný

Zajímavé úkazy v březnu 2025

• 1. a 2. března – seskupení velmi úzkého měsíčního srpku, Merkuru a Venuše na světlé soumrakové obloze nízko nad západem; 1. 3. se tělesa shromáždí na ploše o průměru okolo 15° (pouze den starý Měsíc mezi Merkurem a Venuší), 2. 3. na ploše o průměru asi 20° (Měsíc již nad planetami)
• 5. března – seskupení Měsíce v první čtvrti, Jupitera, Aldebaranu a Plejád z Býka v první polovině noci, tělesa se shromáždí na ploše o průměru zhruba 13°
• 8. března – Merkur v největší východní elongaci, asi 18° od Slunce
• 8. března – setkání Měsíce a Marsu na nočním nebi; nejblíž (0,9°) si budou 9. 3. okolo 3:00 SEČ nízko nad severozápadem; poblíž pozorovatelné i hvězdy Castor a Pollux z Blíženců
• 11. března – setkání Merkuru a Venuše (5,6°) na světlé soumrakové obloze nízko nad západem 
• 11. března – Měsíc poblíž Regula ze Lva na nočním nebi
• 14. března – částečné zatmění Měsíce; z většiny území ČR viditelná pouze počáteční polostínová fáze, při níž bude polostín postupovat po měsíčním kotouči zleva doprava; vstup Měsíce do polostínu ve 4:58 SEČ, začátek částečného zatmění v 6:10 při levém okraji disku, za západním obzorem se Měsíc skryje již okolo 6:20 
• 16. března – Měsíc poblíž Spicy z Panny na nočním nebi
• 20. a 21. března – Měsíc poblíž Antara ze Štíra na ranní obloze
• 29. března – částečné zatmění Slunce; začátek úkazu v 11:37 SEČ při pravém horním okraji Slunce, střed ve 12:19, kdy bude zakrytá zhruba pětina průměru slunečního kotouče, konec ve 13:01 u horního okraje disku
• 31. března – setkání Marsu a Polluxe z Blíženců (4°) na nočním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.