Škorpion vzor 61: Samopal převlečený za pistoli

Češi a Čechoslováci vždy a za každé doby dokázali přispět svým dílem do bohaté studnice vědomostí lidstva a bylo téměř lhostejné, o jaké téma či oblast se jednalo. Nejinak tomu bylo i v případě zbraní a zbraňových systémů. Není třeba chodit příliš hluboko do historie, stačí nahlédnout do 30. let 20. století, kdy se v tehdejším Československu vyráběly pěchotní zbraně, tanky i děla, jež měly a dosud mají světový zvuk. Není jistě přehnané některé z nich označit za legendární. Ve stejném duchu lze hovořit o samopalu vzor 61, známém pod názvem Škorpion.

Dvě koncepce

Československá armáda hledala po 2. světové válce zbraň, kterou by mohla vybavit své vojáky a jež by reflektovala technologický pokrok představovaný například německou útočnou puškou StG 44. Takovou zbraní se stal samopal vzor 23 a 25 (později také vzor 24 a 26), který ve své době (na konci 40. let) byl hlavní pěchotní zbraní československé armády. 

Problémem byl ovšem fakt, že spolu soupeřily dvě odlišné koncepce. První byl požadavek na vševojskovou zbraň, která by splňovala určitá kritéria a jíž by mohly být vybaveny téměř všechny jednotky. Druhou koncepcí pak bylo přesvědčení, že není třeba, aby všechny vojenské jednotky měly jeden určitý typ zbraně, a to zejména s poukázáním na vhodnost, podmínky a využití takové zbraně. To se ukázalo v momentě, kdy do služby byla na konci 50. let zavedena útočná karabina vzor 58 (nesprávně označovaná rovněž jako samopal). Se svou délkou 845 milimetrů se stala ideální zbraní pro jednotky Československé lidové armády (ČSL), nicméně objevily se výhrady k tomu, že není vhodné, aby všechny útvary byly vybaveny touto zbraní. Její velikost, s níž souvisela i „neskladnost“, mohla působit obtíže některým speciálním útvarům. Proto v době, kdy byl do výzbroje zaveden vzor 58, bylo třeba nalézt zbraň, která by nahradila dosluhující samopaly vzor 23 a 25. Ideální náhradou se pak stal samopal vzor 61 Škorpion. 

Malý, ale výkonný

Zbraň pocházela z dílen zbrojovky Uherský Brod. Jejím konstruktérem byl Miroslav Rybář (1924–1970). Vývoj zbraně začal ke konci 50. let a v roce 1959 byly sestaveny první prototypy. Ukázalo se, že velkou výhodou zvolené ráže 7,65 milimetrů Browning je její snadné odhlučnění s pomocí tlumičů, což bylo důležité zvlášť pro použití zbraně u speciálních jednotek ČSL (například průzkumníci, strážní jednotky).

Škorpion se také stal odpovědí na armádní požadavek na pistoli s vlastnostmi samopalu, kterou by díky její lehkosti a kompaktnosti mohli využívat nejenom vojáci ČSL, ale také příslušníci Sboru národní bezpečnosti (SNB), jejichž hlavní zbraní byla do té doby pistole vzor 50. O zavedení útočné karabiny vzor 58 do výzbroje SNB se velmi diskutovalo, právě kvůli její vhodnosti použití do běžného výkonu služby. Bylo totiž zřejmé, že vzor 58 je pro potřeby SNB zbytečně naddimenzován protože se předpokládalo, že pokud by zasahující příslušník musel použít zbraň, použil by ji na krátkou vzdálenost a nikoliv na vzdálenost v řádech stovek metrů.

Samopal Vzor 61

• Ráže: 7,65 mm
• Náboj: 7,65 × 17 Browning
• Délka zbraně se sklopenou opěrkou: 270 mm
• Délka s rozloženou opěrkou: 522 mm
• Délka hlavně: 115 mm
• Hmotnost prázdné zbraně bez zásobníku: 1,28 kg
• Úsťová rychlost střely: 317 m/s
• Teoretická rychlost střelby: 750–850 ran/min
• Praktická rychlost střelby jednotlivými ranami: 35 ran/min
• Praktická rychlost dávkami: až 100 ran/min
• Maximální dostřel/smrtící účinek: 1 500 m/800 m
• Účinný dostřel z ruky/ramene: do 50 m/do 150 m
• Kapacita zásobníku: 10 nebo 20 nábojů

Jelikož prototypové zkoušky dopadly na výbornou, začalo oficiální zavádění do výroby pod označením „Samopal Vzor 61“. V roce 1962 byla zkompletována ověřovací série v počtu dvě stě kusů, načež následovalo schválení technické dokumentace. Samotná výroba a přezbrojování jednotek, pro něž byla zbraň určena, probíhalo od třiašedesátého roku. Požadavky Ministerstva národní obrany a Ministerstva vnitra byly splněny do roku 1966 a poté byla výroba zastavena. Výroba samopalů se opět rozběhla na konci 70. let a na počátku let devadesátých, kdy se odhaduje, že bylo vyrobeno na 210 000 kusů této zbraně.

Protože samopal vzor 61 splnil očekávání, která na něj byla kladena, bylo jen přirozené, že se jeho dobré jméno rozšířilo i do zahraničí. V polovině 80. let poskytlo Československo licenci na výrobu Škorpionů Jugoslávii i s 30 000 kusy hotových samopalů. Ty byly do jugoslávské armády zavedeny pod označením samopal vzor 84. Mimo jiné se staly příruční zbraní důstojníků.

Výrobní varianty

V průběhu výroby se objevovaly nové nápady a varianty, jak stávající Škorpion vylepšit. Nejednalo se však o přelomové zásahy do konstrukce, jako spíše o adaptaci nového druhu střeliva a zvětšení používané ráže. Na počátku 60. let již byla varianta 7,65 milimetrů považována za příliš slabou pro samopal, na této skutečnosti ale nikdo nehodlal nic měnit. Samopal vzor 64 již používal devítimilimetrový náboj Browning, vzor 65 devítimilimetrový Makarov a vzor 68 devítimilimetrový Luger. Nejednalo se však o sériově vyráběné modely. 

Teprve model samopalu vzor 82 byl vyráběn sériově v ráži devět milimetrů a používal náboj vzor 82, což byl vylepšený sovětský typ Makarov. Samopal vzor 82 používal dva druhy rovných dvouřadových zásobníků – kratší na dvanáct nábojů a delší na dvacet čtyři nábojů. Bylo u něj provedeno zdokonalení spoušťového ústrojí týkající se zjednodušení technologie výroby a snadnější montáže a demontáže zbraně. Napínací hmatníky závěru byly nahrazeny nevelkou napínací klikou, která mohla být umístěna na libovolnou stranu zbraně. Upravená ramenní opěrka byla prodloužena a řešena jako teleskopická. Přestože se jednalo o podstatné vylepšení stávající konstrukce, nový model se nepodařilo prosadit do výzbroje a vývoj skončil výrobou pouhých několika prototypů.