Skandinávský válečník: Švédské bojové vozidlo pěchoty CV90 (2)

Varianta Mk 0, kterou švédská armáda dostala nejdřív, ještě nebyla vybavena plným pancéřováním. Armáda prostřednictvím FMV průběžně zásobovala výrobce požadavky na navýšení výkonů a rozšíření výbavy. Inženýři na jejich základě vyvinuli řadu nových konstrukčních prvků, které postupně integrovali do dalších generací. Vládní úředníci zároveň dbali na co nejefektivnější provoz, a tak konstruktéři kupříkladu museli vše nastavit tak, aby osádka zvládala provoz a údržbu pouze s použitím standardních nástrojů převážených ve vozidle. 

První exportní úspěchy 

Nový stroj se záhy zapojil do tendru norské armády, v němž porazil tak proslulé konkurenty jako Bradley nebo Warrior. Ještě v roce 1994 Norové podepsali kontrakt na 104 vozidla, přičemž Švédové pro zákazníka vytvořili verzi Mk I se zbrusu novou věží. Nesla 30mm kanon, avšak její rozměry odpovídaly kompaktnějšímu modelu s dělem ráže 25 mm. Mk I se stala vůbec prvním BVP světa s vysokou pravděpodobností zásahu při poskytování krycí palby – a to i za jízdy nebo při palbě na vzdušné cíle.

Předchozí část: Skandinávský válečník: Švédské bojové vozidlo pěchoty CV90 (1)

Výkonného obrněnce si nemohly nevšimnout další evropské armády požadující stroj pro operace v horských a zimních podmínkách. CV90 se v roce 2000 zapojil do výběrových řízení ve Švýcarsku a Finsku a v obou uspěl. Vznikla varianta Mk II, která se stavěla hned v několika provedeních. Zatímco do země tisíce jezer putovalo 57 exemplářů vybavených coby standardní bojové vozidlo pěchoty, Švýcaři část ze svých 185 kusů objednali ve velitelské verzi.

Stroje Mk II dodané do obou zemí lze rozeznat dle odlišných rozměrů – švýcarské mají trup v přední části vyšší o 100 mm, nad bojovým prostorem a na zádi o 70 mm. Hlavní vylepšení oproti Mk I spočívalo v částečné digitalizaci interiéru, který obdržel systém HUMS (Health and Usage Monitoring Systems) kontrolující stav a funkčnost klíčových komponent. To společně s interaktivními manuály dále zvýšilo spolehlivost provozu i celkovou životnost.

CV90

• TYP: Bojové vozidlo pěchoty
• PŮVOD: Švédsko
• VE SLUŽBĚ: 1993–dosud
• NASAZENÍ: Afghánistán, mise OSN v Libérii
• KONSTRUKCE: Hägglunds/Bofors
• VÝROBCE: BAE Systems AB
• VYROBENO: asi 1 200 ks
• HMOTNOST: 23–35 t
• OSÁDKA: velitel, střelec, řidič + osmičlenný výsadek 
• DÉLKA, ŠÍŘKA, VÝŠKA: 6,55 × 3,1 × 2,7 m
• HLAVNÍ VÝZBROJ: kanon 40mm Bofors nebo 30mm Bushmaster nebo 35mm/50 Bushmaster
• DOPLŇKOVÁ VÝZBROJ: kulomet 7,62 mm Ksp m/39, granátomet 6 × 76 mm
• MOTOR: Scania DS14 nebo DC16 o výkonu 364–536 kW,
• AKČNÍ RÁDIUS: 320 km,
• MAX. RYCHLOST.: 70 km/h

Nastupuje třetí generace

Při přípravě další sériové verze Mk III se konstruktéři zaměřili na zlepšení pohyblivosti, výzbroje, defenzivních systémů i elektronické výbavy. Hlavní zbraní se stal modernizovaný 35mm kanon Bushmaster III s předprogramovanými režimy palby v závislosti na charakteru a pozici cíle. Zbraň střílí v automatickém či poloautomatickém režimu a dosahuje kadence 200 ran/min. Systém řízení palby samostatně nastavuje druh munice, úhel náměru i odměru, zapalovač (pro nadzemní výbuch, explozi při nárazu nebo se zpožděním) a délku dávky.

Díky modernizaci pracovišť mohou střelec i velitel současně sledovat cíl v okuláru zaměřovače a obsluhovat ostatní přístroje. Zákazníci oceňují též funkci předávání cílů (hunter-killer) zajišťovanou samostatným zaměřovačem velitele, jenž mu umožňuje vyhledávat cíle a napadat je palbou, nebo je posouvat k likvidaci střelci.

Pro skandinávský trh

Třetí generace BVP se konečně dočkala plné digitalizace. Nezapomnělo se ani na pojezdové ústrojí, kdy nové zavěšení kol a zlepšený poměr výkonu vůči hmotnosti zvýšily průchodnost terénem. Popsané změny mají přispět k nižší únavě osádky i vyšší pravděpodobnosti zásahu cíle za jízdy. Schopnost přežití se zlepšila díky posílené ochraně proti minám či útoku shora.

Jako první si „trojku“ objednala v prosinci 2004 nizozemská armáda, která s výrobcem uzavřela smlouvu o dodávce 184 vozidel v konfiguraci BVP a osmi výcvikových. Finské ozbrojené síly v témže roce doobjednaly další obrněnce a dnes provozují 102 stroje. Stranou nezůstalo ani Dánsko a v roce 2005 pořídilo 45 kusů. 

Dokončení ve čtvrtek 14. února