Šimpanzí krádeže bez výčitek: Jak se vyvinul smysl pro spravedlnost?
Smysl pro spravedlnost je důležitou součástí lidského chování. Od našich opičích předků jsme jej však zřejmě nezískali
Potvrzuje to studie vědců z Univerzity královny Marie v Londýně, kteří zkoumali, jestli smysl pro spravedlnost mají také naši příbuzní šimpanzi učenliví (Pan troglodytes) a šimpanzi bonobo (Pan paniscus).
„Každý šimpanz si mohl vybrat, jestli ukradne svému kolegovi hrozny nebo mu jich část ponechá. Zjistli jsme, že šimpanzi hrozny vždycky ukradnou, aniž by zvažovali, jaký dopad bude mít jejich čin na partnera,“ shrnuje výsledky experimentu profesor Keith Jensen. Šimpanzi si zjevně nedělali hlavu z toho, že hrozny získali nečestně a že za ukradenou pochoutku nenabídli žádnou kompenzaci.
TIP: Zvířata jako lidé: Důkazy zvířecího altruismu u lidoopů
Ke smyslu pro spravedlnost, který je nepostradatelný při vzájemné spolupráci, dělení se či při placení zboží a využívání služeb, evidentně nedospěli. Zůstává tedy otázka, kde a kdy k takovému smýšlení – a mnoha dalším vlastnostem typickým pouze pro člověka – vlastně přišli lidé? A proč se podobné chování v průběhu evoluce nerozvinulo u jiných živočichů?
