Sídliště mořských lovců: Život v bílé kolonii

Terej bílý (Sula bassana) se od nás ze všech desíti druhů terejů (kromě Antarktidy se vyskytují na všech kontinentech) zdržuje nejblíže a jeho největší hnízdní kolonii najdete na skotském souostroví St. Kilda. Zdejší ptačí obyvatelstvo čítá 20 % celosvětové populace terejů bílých, další významná část hnízdí na ostrově Basse Rock.

Skvělí ptačí potápěči

Terejové bílí patří systematicky do řádu veslonozí ptáci, kde najdeme i jejich příbuzné kormorány, anhingy a pelikány. Všichni tito ptáci jsou potravně vázáni na ryby, není tedy divu, že se zdržují poblíž vody.
Terejové se rozmnožují na útesech, na nichž tvoří tisícihlavé kolonie. Z výzkumů vychází, že takto četné populace jsou pro přežití druhu nezbytné, neboť pokusy o rozmnožení v menších skupinách nikdy nedopadly úspěšně. Život zde přináší značné množství drobných rituálů. Ptáci se po příletu vítají, šťouchají do sebe zobáky a při tom vydávají hlasité zvuky. Jednotlivá hnízda, tvořená mořskými řasami a trusem, se nacházejí jen pár decimetrů od sebe a ptáci se tak neustále setkávají se svými sousedy.
Stejně jako jejich příbuzní nemají terejové vnější nozdry, což jim ulehčuje obstarávání potravy. Tito ptáci totiž loví ryby střemhlavým pádem z výšky až 30 metrů a pod vodou dokážou kořist krátce pronásledovat až do hloubky 20 metrů.

TIP: Růžoví ptáci s vodním filtrem aneb Obrácená „naběračka“ plameňáků

Boj o život

Terejové mají pouze jedno, výjimečně dvě vejce, která zahřívají svýma prokrvenýma nohama, takže ve skutečnosti na něm nesedí, ale stojí. Jakmile se po 43–45 dnech mláďata vyklubou, nastane rodičům náročná práce. Mladí jsou neustále při chuti a nutí dospělé, aby je zásobili natrávenou potravou. Při této proceduře se malý terej téměř schová v dlouhém zobáku rodiče. První rok zůstávají mláďata tmavá a bělat začnou až během dalších let. Dospívají až v pěti letech a v té době také vytvářejí celoživotní páry. Po 5–6 rocích se tedy celý cyklus opakuje.
O své teritorium se terejové dělí s dalšími ptáky z útesů. Ti mají stejnou potřebu krmit svá mláďata, proto se občas stane, že loupeživý racek v nestřežené chvíli jediné terejí vejce ukradne a odnese. Zoufalí rodiče se zprvu snaží vetřelce zahnat, nakonec však racek svůj boj často vyhrává.

Rodokmen ptačích deviantů

Nedávno zveřejněný výzkum vědců z Wake Forest University poodhalil jedno z ptačích tajemství příslušníků dalšího druhu tereje – tereje tichomořského. Samička tohoto opeřence klade jedno až dvě vejce, ale rodiče se dokáží postarat jen o jedno mládě. Ptačí sourozenci se tedy musí doslova porvat o život a důsledkem je úmrtí jednoho z nich. Mláďata jsou na zápas připravena díky vysokému množství samčích hormonů, které zvyšují agresivitu. Vítěze ale většinou ani v dospělosti neopouští vysoká agresivita, kterou si vybíjejí na cizích mláďatech. Biologové zjistili, že většina agresivních terejů vyrostla z mláděte, které si kdysi v zápase se sourozencem vybojovalo život.